Dne 16. března 1939 říšský kancléř Hitler na pražském hradě podepsal třináct článků o protektorátu Čech a Moravy, které náleží na příště k území velkoněmecké říše.
Dne 16. března 1939 říšský kancléř Hitler na pražském hradě podepsal třináct článků o protektorátu Čech a Moravy, které náleží na příště k území velkoněmecké říše.
Velká octla se tímto na hranicích slovenského státu. Ihned v březnu zřízen byl zde německý hlavní celní úřad. Přišli sem celníci čeští a říští a konali službu na silnici k Vrbovcům a na nádraží. Naši čeští celní úředníci podléhali německému celnímu úřadu.
Kromě celního úřadu v březnu bylo zde zřízeno německé komisařství, které vydávalo propustky pro blízký pohraniční styk se Slovenskem do vzdálenosti 10 až 15 km.
Dne 15. července 1939 přestěhovalo se německé komisařství do Strážnice a téhož dne přemístěni byli též všichni čeští celníci a celý celní úřad převzali němečtí úředníci a úřad svůj přestěhovali z Velké do stanice Vrbovce.
Dne 1. září 1939 počala válka s Polskem, která byla příčinou války s Anglií a Francií.
V důsledku včlenění naší země do Velkoněmecké říše veřejné vyhlášky staly se oboujazyčnými. Také označení úřadů se změnilo na dvojjazyčné. Vyhlášky oboujazyčné jsou u nás od dubna 1939, označení úřadů (obecní, poštovní, důchodkový, četnická stanice, železniční stanice, trafiky) od září 1939.
Jako každá válka, tak i tato vyvolává mnoho průvodních zjevů, jako nedostatek některých druhů zboží a zavádění pevnější soustavy vázaného hospodářství i do zemědělské výroby. V důsledku válečných událostí vzrostla péče úřadů o uchování soustavy cen, které od podzimu 1939 stoupaly a byly úřady potom regulovány a veřejně vyhlášeny.
Aby umožněno bylo stejnoměrné zásobování všeho obyvatelstva, od října 1939 přikročeno bylo k systému lístkovému. Vydávaly se lístky na mýdlo, maso, tuky, kávu, čaj, mouku, cukr, mléko, vejce, oděv a boty.
Příděly na lístky jsou skoro stejné. Na týden na osobu v měsíci dubnu 1940 bylo:
Luštěniny a kroupy 600 g, maso ¼ - 1 kg, tuky 8 – 18 dkg, chléb a mouka 1,3 – 2,9 kg, mléko ¼ - ¾ l, cukr 35 dkg. Příděl obuvi, plátna a jiného textilního zboží řízen je obecní radou, která vydává měsíčně pro 5 až 6 % obyvatelstva poukázky.
Na podzim 1939 a v zimě 1940 pracovalo od nás z Velké asi 50 mužů a žen na různých pracích v Říši.
Zima 1940 byla velmi tuhá, od vánoc až do 15. března stále mrzlo. Teplota byla 15 až 27°C pod nulou. Všechny oziminy vymrzly a mrazy hodně utrpěly i ovocné stromy. Na jaře byla potíž o obilí k setí. Platilo se za ječmen 198,- za jaré žito 292,- za brambory 70 až 90 K za metrický cent.
Ceny dobytka všeho druhu stouply. Na jaře 1940 platilo se za koně 8 až 25 tisíc, za krávu 4 až 6 tisíc korun.
Brzy po 15. březnu 1939 německých financů přibývalo. Někteří celníci (financi) mluvili plyně česky, což nabádalo naše lidi k opatrnosti. A tak ve Velké bylo zřízeno okresní celní komisařství Bezirkszollkommisariat a pro tento účel němci postaven polodřevěný barák s několika místnostmi – naproti stávající měšťanské školy, kdež se úřadovalo až do (května) dubna 1945.
V ředitelském domku č. 461 u měšťanky měla svoje sídlo státní tajná policie (Geheinstaatspolizei), zvaná Ge-sta-po, známé a surovostí proslulé 3 až 4 členné Gestapo. Sklepu se používalo jako příležitostného vězení, nežli byl zadržený delikvent dodán do Hradiště nebo do Zlína. Jak bylo se zatčeným ve sklepě zacházeno, lze mysleti. Dva vězňové cizí se ve sklepě oběsili a jeden byl ubit. Německých financů ve Velké a okolí bylo 150 až 200, jejich služba spočívala v hlídání hranic, dozor nad pašeráky ze Slovenska a na Slovensko, a vůbec pozorovati lid, jeho chování, smýšlení, okolí a pod.
Obyvatelstvo Velké již od počátku okupace na tyto novoty Němci zavedené si těžko zvykalo a jevilo odpor.
Již z jara roku 1939 začátky odboje dostaly se do Velké a okolí. Velká je od slovenských hranic vzdálena toliko 6 km. Hranice se Slovenskem probíhá lesem, hlubokými hvozdy a lesnatými stráněmi, proto tento úsek v horách velických volen odbojovými skupinami za přechod přes hranice.
A tak se v dubnu 1939, kdy byla učiněna domluva s Poláky z Nov. Targu, začali přecházeti přes hranice vojáci z generálního štábu.
Stezky a cestičky vedly přes Kamenná vrata, Machovou, Nový háj, Filipovské údolí do Staré Myjavy k Pavlovi Koníkovi(starý ruský legionář), pak přes kopanice u Sabotů a přes Vrbovce. Dle zjištění úřední zprávy přešlo tímto úsekem na 1150 osob. Po kapitulaci Polska přeběhlíci přes hranice změnili kurs do Maďarska a do Jugoslávie, jak to pěkně popisuje spisovatel Josef Hodek v knize „Útěk do druhého odboje“. Je přirozené, že ve Velké bezvadně pracovala skupina, mající na starosti dopravovati osoby bezpečně přes hranice, což větším dílem bylo vždy nebezpečné. Při přecházení se používalo různých klamů a lstí, aby němečtí pohraniční financi, gestapáci a slídiči byli uvedeni v omyl.
V ilegální skupině velické byl hned od počátku převádění tuze činný učitel František Jagoš, který měl více spolupracovníků zasvěcených do tohoto úkonu, kteří důvtipným, při tom bystrým způsobem převáděli přes hory-jako Migota Jiří, Vrablc Martin, Rumíšek Pavel, Zeman Jan, Šácha Jiří aj.
Ilegální skupina nepřestala ve své činnosti, i když učitel František Jagoš byl poprvé zatčen 20. března 1940 a gestapem dodán do vyšetřovací vazby do Uh. Hradiště, z níž se vrátil 2. května 1940. Ne však na dlouho. 6. září 1940 byl podruhé gestapem zajištěn. Po dlouhém šetření, vyslýchání a věznění ve vazbě byl 13. 6. 1941 v Norimberku k trestu smrti odsouzen. Tento trest smrti byl mu právoplatným rozsudkem lidového soudu v Berlíně (na Plotzensee 27. 7. 1941)vyměřen k doživotní káznici – pro přípravu velezrady. Prodělal věznice a koncentrační tábory: Brno-Sušilovy koleje, Pod kaštany, Svídnice (Schweidnitz), Norimberk, Ebrach, Berlín, Kassel, Straubing.
Po osvobození vrátil se 6. června 1945.
Hitlerovský teror a násilí.
17. listopadu 1939 byly zavřeny německými okupanty české vysoké školy-university. Tento zločinný čin na národní české vzdělanosti byl provázen zatýkáním a střílením studentů v Brně, Praze. Tak 17. listopadu 1939 byli v Brně v Kounicových kolejích zatčeni vysokoškoláci-studující filosofie Vladimír Klusák a studující zvěrolékařství Josef Prášek, oba z Velké a odvezeni do koncentračního tábora Oranisburgu u Berlína. Po 6 měsících vrátili se domů.
V souvislosti s podzemní činností Karla Mináře, akademického malíře, rodáka z Kroměříže, jinak bytem v Praze, který dojížděl do Velké a tu bydlel v domě číslo 238(u Josefa Jakuba), a jenž sám byl zatčen pro ukrývání zbraní-byli pronásledováni: Martin Miškeřík, František Miškeřík starší a mladší, Josef Jakub.
Martin Miškeřík, odborný učitel, Velká číslo 234, narozen 10. srpna 1915 ve Velké, působil na měšťanské škole ve Velké, zatčen 12. července 1943 gestapem ze Zlína a vězněn v Uh. Hradišti předělal věznice v Kounicových kolejích v Brně, pak v Breslau, v Bayreuthu(v Bavorsku). Posledně tedy v káznici v Bayreuthu, kde byl v dubnu 1945 osvobozen. Osvobození se dočkal, avšak do osvobozené vlasti a do svého domova se nevrátil.
Krutý osud rozhodl jinak. Zemřel 27. dubna 1945 v Bayreuthu. Jeho tělesné pozůstatky byly v březnu 1946 převezeny do rodné obce Velké a tu na velickém hřbitově do hrobu uloženy v neděli 31. března 1946 za veliké účasti, což potvrzovalo skutečnost, jak zemřelý hrdina požíval a požívá veliké úcty a vážnosti jako učitel, spoluobčan, bojovník za svobodu drahé vlasti.
Jeho bratr František Miškeřík ml., Velká čísli 234, narozený 10. května 1911 ve Velké byl zatčen 28. července 1943 gestapem a dán do vězení u krajského soudu v Uh. Hradišti, pak byl v Kounicových kolejích v Brně a v Breslau. Domů do Velké se vrátil 12. května 1944.
Josef Jakub, účetní parní pily ve Velké, bytem Velká číslo domu 238, narozen 11. března 1916 ve Velké, byl rovněž zatčen gestapem 28. července 1943, vzat do vazby u krajského soudu v Uh. Hradišti, prodělal věznice v Breslau, Drážďanech, Bautzen, Stolpen, Radeberg a posledně v Praze na Pankráci. Vrátil se téměř po dvouletém týrání a utrpení a po prodělání těžkého onemocnění na tyf 23. května 1945.
František Miškeřík, rolník, Velká číslo 234, narozen 22. září 1887 ve Velké, byl zatčen téhož dne 28. července 1943 a vrátil se domů po třínedělním pobytu z věznice uhersko-hradišťské.
Další persekuce:
Dne 14. září 1944 byli zatčeni Václav Novotný, Mlýnek Martin a Sup Josef z čísla domu 293 a vyslýcháni a obviňováni z účasti v partyzánství.
Václav Novotný z Velké číslo 462, narozen 29. září 1924 ve Velké a Martin Mlýnek z Velké číslo 412, narozen 1. 6. 1917, byli 14. září 1944 zatčeni a prodělali koncentrační tábory a věznice: Uherské Hradiště, Zlín, Kounicovy koleje v Brně (zvané Kouničky), dále věznice Breslau, Flossenburg. Prodělali také nebezpečný „pochod smrti“ a 16. května 1945 se vrátili do svého domova.
Třetí jejich druh – Josef Sup z Velké číslo 293, narozen 25. 2. 1921 ve Velké, byl zatčen téhož dne 13. září 1944, prodělal tytéž věznice a koncentrační tábory, avšak do osvobozené vlasti se nevrátil. Zemřel daleko od domova 14. března 1945 v Oberstraubing na nesnesitelné útrapy, již mu zdraví podkopaly a jeho mladý život zničily.
Jako další oběť nacistické persekuce-a to už v době po Slovenském národním povstání (tudíž po 28. srpnu 1944), kdy už i u nás ve Velké, ovšem z veliké dálky od východu, bylo slyšeti dunění kanonů-se stal Jaroslav Pešek z Velké číslo 88, narozený 30. srpna 1924 ve Velké. Po Novém roce 1945 nastoupil práci v Praze. Tam byl na podkladě udání, že zamýšlel dáti se k partyzánům, 16. února 1945 zatčen a uvězněn. Posledně ve vězení v Terezíně při ústupu Němců byl nakažen skvrnitým tyfem, dodán do nemocnice v Hradci Králové 27. dubna 1945 a tam podlehl této zákeřné nemoci 3. května 1945. Nejdříve byl pochován v Hradci Králové na lesním hřbitově, číslo hrobu 33. V říjnu 1946 byly jeho tělesné pozůstatky převezeny do rodné obce Velké a na zdejším hřbitově 20. října 1946 uloženy k věčnému odpočinku za přečetného doprovodu spoluobčanů.
Pro ileg. činnost byl zatčen 9. června 1944 zdejší rodák Jan Rumíšek, polic. komisař, narozen 1904, držen a vyslýchán a vězněn v Kounicových kolejích a 28. srpna 1944 propuštěn.
Persekuce židů a jejich osudy.
Před 15. březnem 1939 byly ve Velké židovské rodiny: Preiss David, číslo 165, Grunfeld Alexander v domě číslo 155, slepci Grunfeldová Julie a Gisela v domě číslo 139, Deitelbaum Josef v domě číslo 145(pak 247), Sommer Arnold v domě číslo 291, Spitz Mořic a Spitz Emil v domě číslo 379. Grunzweig Heřman v domě číslo 383.
Tyto rodiny a všichni jejich příslušníci dle rozkazu vyšších úřadů opustili Velkou v lednu roku 1942, byli odvezeni do shromažďovacího střediska v Uherském Brodě, odkud po krátkém pobytu dopraveni do Terezína, Osvěčimi a jinde.
V Terezíně zemřelo málo jedinců, ostatní zahynuli v plynových komorách. Po frontě v roce 1945 vrátila se do Velké toliko jedna rodina a to rodina Josefa Deitelbauma i s 3 nezletilými dětmi, prodělavši též „pochod smrti“.
Pouze jeden člen z rodiny Preissů z domu č. 165, MUDR. Arnošt Preiss, se uchránil. Brzy po 15. březnu 1939 odcestoval do Londýna, kdež sloužil u zahraničního vojska. Tak se stalo, že byl uchráněn všech útrap a nacistického násilí.
Rušení spolků.
Tělocvičná jednota Sokol, jež ve Velké byla založena 4. května 1919, byla výměrem okresního úřadu v Hodoníně dnem 12. dubna 1941 zrušena, to jest přestala v činnosti a byla zlikvidována. Majetek movitý a nemovitý sepsán a zabaven.
Knihovna dosti početná odvedena do stoupy. Správcem sokolského majetku byl ustanoven Jan Bohm, správce cihelny ve Velké, vedoucí činovník NSDAP (National-sozialistische-deutsche Arbeitr-Partei, Národně-socialistická německá dělnická strana).
Tentýž osud postihl jednotu Orel ve Velké, jež byla založena v roce 1920. Činnost jednoty zastavena a majetek zabaven. To bylo koncem dubna roku 1941.
V roce 1931 byla ve Velké založena místní jednota Československé obce legionářské, která byla rovněž likvidována. Její předseda Jan Bureš (ruský legionář), řídící učitel na obecné škole ve Velké, byl jako legionář 30. června 1941 dán do výslužby z moci úřední.
Podobně Josef Migota (italský legionář) z Velké číslo 72, poštovní posel, byl jako legionář dán do výslužby.
Školy za okupace.
Obecná škola ve Velké měla na počátku okupace 8 tříd, správcem školy byl řídící učitel Jan Bureš. Měšťanská škola měla 4 třídy, ředitelem byl Rudolf Kynčl. Když říd. učitel Jan Bureš byl 30. 6. 1941 dán do výslužby, stal se od 1. IX. 1941 správcem okupace, zřízení Protektorátu Čech a Moravy, měly záhy vliv na naše školy. Německý jazyk se dostával do popředí, sice jazyku německému bylo vyučováno ve vyšších třídách, ale od 1. února 1942 byla němčina zavedena jako povinný předmět již od 1. třídy.
Učitelé navštěvovali o prázdninách kursy němčiny, kde byla přednášena ideologie, a pak se podrobovali zkouškám.
14. září 1940 české označení škol (nápisy) nahrazeny nápisy německo-českými. Taktéž upravena úřední razítka.
Německá říšská hymna „Deutschland uber alles“ byla povinně nacvičována, musel ji znáti každý učitel, každý žák a celá třída.
Když 21. října 1941 stal se okresním hejtmanem a předsedou okresního školního výboru v Hodoníně němec Dr. Egbert Paul po českém okresním hejtmanu Dr. Emilu Kadlecovi, přicházely na školy výnosy dvojjazyčné a později již jenom německé. Byl písemný styk s protektorátními úřady povětšině v jazyku německém.
19. února 1942 stal se ministrem školství smutně proslulý Emanuel Moravec. To znamenalo, že poměry na školách se ještě daleko více přiostřily.
Tuze často byly ve škole nějaké slavnosti, kinová představení, oslavy vítězství. Obzvláště každoročně dle rozkazu slaven 15. březen, narozeniny Adolfa Hitlera (19. dubna), volba protektorátního presidenta Dr. Emila Háchy a pod.
Pořádány sbírky na Německý Červený kříž, sbírky zimních potřeb pro německé vojáky, sbírky papíru, kovů. Tak v roce 1944 byly vyměněny v budově obecné školy mosazné kliky za kliky z bílého kovu.
Prázdno na školách přibývalo. Bylo prodlužováno prázdno o pololetí, o hlavních svátcích jako o vánočních a velikonočních. Tak vánoční prázdniny v roce 1944 trvaly na školách od 11. prosince 1944 do 22. ledna 1945. Ale to už byly poměry poněkud napjaté, neboť , fronta se od východu přibližovala.
Budova měšťanské školy byla od počátku školního roku, to jest od 5. září 1944 zabavena pro mládež z Říše a musela se přestěhovati na obecnou, kdež vyučováno po půldnech. Dle všech náznaků a pozorování fronta se zřejmě a jasně přibližovala, od Slovenska dunění kanonů den ze dne bylo zesilováno, přelety a nálety byly téměř na denním pořádku.
Velikonoční prázdno na obou našich školách, jakož vůbec na všech školách, bylo od 27. března 1945 ale to děti byly naposledy ve škole. Už na Bílou sobotu 31. března 1945, pak na neděli velikonoční 1. dubna 1945 byla plná Velká německého vojska. Projížděly Velkou od Myjavy kolony vojska, aut, byly hnány krávy a vůbec hovězí dobytek ve stádech. A to už byl pohyb, naznačující ústup německých vojsk ze Slovenska.
Přirozeně, že obě školní budovy byly obsazeny německým vojskem a to do 13. dubna 1945, od 14. dubna 1945 byly budovy obsazeny již vítěznými sovětskými a rumunskými oddíly.
Germanisace.
Germanisace se projevovala hlavně, což (bylo) se dalo očekávati, ve školství, aby tam byla podchycena mládež a vychovávána v nacistickém duchu pro fašistický režim a pro zájmy Velkoněmecké říše.
Naše školní mládež se sice učila jazyku německému, četla v čítankách články a v novinách pro mládež odstavce velebící výhody plynoucí pro Protektorát následkem přičlenění Čech a Moravy k říši, ale nitro mládeže na toto nereagovalo. Mládež byla odolná a zůstávala věrna svému národu.
K tomu jistě přispívala okolnost, že v mnohých domácnostech se poslouchal zahraniční rozhlas, v němž bylo jasně prohlašováno, že fašisticko-Hitlerovský režim se neudrží. V obci sice ponejvíce na papíře existovalo kuratorium (sdružení mládeže) a pak Národní souručenství, povstalo v roce 1940 na úřední nátlak a čítalo přes 600 členů. To byl totiž nucený spolek, do něhož byli zapsáni a pojati mužové od 21. roku. Veškerá činnost spočívala v tom, že se platil roční příspěvek 12 až 20 Kč. V roce 1942 NS zaniklo, ježto o ně nikdo zájem nejevil.
V roce 1939 a 1940 pracovalo v říši asi 50 našich mužů a žen, ale v letech dalších se počet vystupňoval a to zapůsobením Úřadu práce v Hodoníně, jenž na různé práce do říše posílal desítky našich mladých i starých občanů. Z nich se k Němcům nikdo nepřihlásil.
V roce 1944 měly západní mocnost letecké základny mimo jiná místa také v severní Italii, odkudž byly podnikány nálety ve velikém počtu letadel vysoko se vznášejících přes náš kraj a přes území Moravy, aby v Horním Slezsku, v okolí Katovic v průmyslové oblasti, jakož i jinde, svrhly zápalné a ničivé pumy.
První americké letecké eskadry, v počtu přes 200, letěly ve vlnách za sebou 12. července 1944. Nazpět vracely se jinou cestou. Tento přelet, třebas letadlem se jevila ve výšce několik set metrů jako leskle stříbrní ptáci, byl ohlašován z jižní dálky obzvláštním silným hukotem, jenž působil úzkost a tíseň.
Po uvedeném 12. červenci 1944 byly přelety častější a častější. Jakmile letadla byla nad městem Šoproň, hlásil bratislavský rozhlas poplach s označením směru letu. Poplach byl v obci ohlašován sirenou na parní pile a pod. Školy byly upozorněny na poplach zvukem školním. Ve školách byl poplach cvičen. Jakmile zazněl zvonek na poplach, školní děti rychle opustily budovu a těsně vedle domů nebo pod ochranou stromů spěchaly nejkratší cestou k domovu. Letecké kryty byly připravovány ve městech i na venkovech. Za kryty sloužily ponejvíce sklepy, jež se pro tento účel rovněž musely upravit.
Podzimní události 1944 připomínaly již důkladněji nebezpečí, jež sebou válka přináší.
Bylo to 18. září 1944, kdy v dopoledních hodinách z jižních základen vyrazivší letěla četná eskadra americká a patrně z důvodů odlehčovacích shodila 2 po sobě výbušné granáty na trati „Záhonky“. Účinky tohoto zakusil v blízkosti orající Jiří Hromek z čísla domu 468 (na Huménkoch), jenž přitisknut k oračině byl zasypán hlínou z dopadnuvšího granátu.
Brzy poté 26. září 1944 dopadl za přeletu letadel granát v Dlouhém poli naproti „Na jamách“. Další 3 trhavé granáty dopadly v Ležhorách poblíže „Drínovéj“. Výbuchem byla zabita 1 kráva majitele z Kuželova.
V říjnu 1944 dopadly 2 granáty na pole poblíže německých baráků (bydleli v nich financi)v Malé Vrbce.
Při těchto uvedených čtyřech případech nepřišel nikdo o život.
V neděli 19. listopadu 1944 byl pořádán na Javornicku hon na zajíce, kterého se účastnili střelci – občané z Velké. Vzpomínka na tento den dlouho nevymizí z paměti postižených rodin.
K poledni snesl se hloubkový americký letec dolů, nejdříve se snažil na nádraží Vrbovce střelbou z kulometu zasáhnout lokomotivu (těmto letcům lidé říkali „kotláři“). Opodál od nádraží k severu pokračovala leč na zajíce.
Hloubkový letec strojní puškou zasáhl leč a v ní o život připravil Pavla Kohuta, rolníka z čísla 180, Josefa Slováka, dělníka z čísla 487. Oba byli namístě mrtvi. Zraněni byli: Vrablc Tomáš z čísla 130, Zeman Jan z čísla 217, Kohut Martin z čísla 220, Pešek Josef z čísla 485, Dyčka František z čísla 18 – byli po lékařském ošetření a obvázání ihned odvezeni do Zemské nemocnice v Uh. Hradišti, kdež Tomáš Vrablc těžkému zranění podlehl dne 1944. Na místě, kde se tato tragédie odehrála, postavila Lovecká společnost z Velké kamenný pomníček na uctění památky padlých kamarádů – lovců. Toto se stalo na trati „Hrachoviska“ (horní) mezi silnicí a železniční tratí.
V tomto čase, a i před tím americká letadla v hustých řadách a vlnách přelétala tuze často, i několikrát v týdnu.
Často bývalo slyšet tu ve Velké výbuchy, detonace, když bylo bombardováno třeba i vzdálené okolí, tak Hodonín, Bratislava. K tomu z veliké dálky od východu zaznívalo vzdálené hřmění děl, které se po vítězství slavné Sovětské armády a našeho českého praporu po 6. říjnu 1944, kdy bylo dobyto Dukelského průsmyku, týden od týdne zesilovalo a mohutnělo.
Jan Janoška, narozen 16. dubna 1902, z čísla domu 288, jel o vánocích 1944 se spoluobčanem Janem Šimlíkem do Čech v zájmu nabavení hospodářského stroje. Byl v železniční stanici Chlebích, okres Nymburk, při hloubkovém teroristickém náletu 28. prosince 1944 těžce raněn a zemřel. Pochován je ve Velké.
Dělník František Richter, narozen 1904 v Dol. Rakousích, byl mezi jinými dělníky z Velké pracovně nasazen v říši. Byl 24. prosince 1942 v Osvěčimi zatčen, tam ve věznici držen a tam 23. dubna 1943 na zápal plic zemře.
Správa obce.
Od 24. dubna 1932 byl nepřetržitě starostou obce Josef Prášek, rolník, Velká číslo domu 266 až do svého úmrtí 24. října 1942. Po jeho úmrtí úřadoval I. náměstek starosty Jan Slovák, rolník, Velká číslo domu 158.
Po 15. březnu 1939 je následující složení obecní rady:
Prášek Josef, starosta, Velká čís. 266.
Pešek Martin, I. náměstek starosty, Velká čís. 184. (zemřel 16. ** 1940)
Slovák Jan, II. náměstek starosty, Velká čís. 158.
Radní: Novotný Adolf, Velká čís. 129.
Miškeřík František, Velká čís. 234.
Čajka Jan, Velká čís. 87.
Majtán Martin, Velká čís. 32.
Šácha Jiří, Velká čís. 304.
Rumíšek Antonín, Velká čís. 149.
Slovák Emil, Velká čís. 299.
Členové obecního zastupitelstva:
Psík Josef, Velká čís. 89.
Migota Jan, Velká čís. 380.
Kozaný Ladislav, Velká čís. 62.
Slovák Josef, Velká čís. 259.
Lipár Josef, Velká čís. 218.
Janoška Martin, Velká čís. 133.
Migota Tomáš, Velká čís. 210.
Janda František, Velká čís. 405.
Slovák Josef, Velká čís. 145.
Šimlík Jan, Velká čís. 182.
Sup Cyril, Velká čís. 223.
Pavlica Josef, Velká čís. 116.
Šácha Jiří, Velká čís. 404.
Pavlátka Antonín, Velká čís. 135.
Čajka Jan, Velká čís. 19.
Vrablc Tomáš, Velká čís. 378.
Kohut Martin, Velká čís. 225.
Fňukal František, Velká čís. 167.
Slovák Jan, Velká čís. 332.
Pytel Jan, Velká čís. 272.
Obecní pokladnu spravoval obecní pokladník Sup Cyril, Velká číslo 223.
Po smrti Josefa Práška 24. října 1942 ve Velké byl pověřen vedením obce od 26. října 1942 z rozkazu okresního úřadu v Hodoníně náměstek starosty Jan Slovák, Velká čís. 158, jenž pak byl od 24. června 1943 jmenován okresním úřadem v Hodoníně starostou obce.
Podle příkazu okresního úřadu v Hodoníně převzal vedení obecních záležitostí po čas dovolené starosty Jana Slováka, jež mu byla udělena okres. úřadem od 1. ledna do 15. března 1945 – Jiří Šácha, radní, jako zástupce starosty.
Od 20. dubna 1945 řídil obec Jiří Šácha jako předseda Národního výboru až do 8. VII. 1946.
Hospodářské poměry.
V listopadu každého roku sestavovaly se obecní rozpočty. Podáváme stručný výtah o nich.
Pro rok 1939 stanovena:
125% přirážka na daň domovní a činžovní,
350% přirážka k ostatním daním, jíž se uhradí Kč 54.272 – z celkového schodku Kč 75.252 – takže neuhrazený schodek je 20. 980 Kč, bude požádán zemský úřad, aby tento schodek byl poskytnut ze zemského příspěvku.
Pro rok 1940:
125% - táž přirážka na daň domovní a činžovní,
350% k ostatním daním, jíž se uhradí 54. 762 Kč.
Celkový schodek Kč 107.240,-, neuhrazený 52.478 Kč, tento má býti poskytnut ze zemského příspěvku.
Pro rok 1942:
Celkový schodek Kč 223.510,- Požádáno, aby byl hrazen ze zemského fondu.
Pro rok 1943:
Celkový schodek Kč 246.701,- Požádáno, aby byl hrazen ze zemského fondu.
V roce 1945:
Řádné hospodaření: Náležitost........1,178.982,50 Kč
příjem..............1,142.586,55 Kč
--------------------
36.395,95 Kč
Řádné výdaje: Náležitost.................1,182.697,70 Kč
zaplaceno.................1,142.586,55 Kč
nedoplatek................ 40.111,15 Kč
Zásobování.
Od října 1939 zavedené zásobování obyvatel vydáváním lístků na potraviny trvá po celou dobu Protektorátu. Při obecním úřadě zřízeno tak zvané zásobovací oddělení.
K tomu přidruženo vydávání tabačenek, šatenek, lístků pro zvláštní povolení, na něž v potřebných a nutných případech povolán výdej textilního zboží, jako povlaků, sýpkovin, přikrývek a pod., pak povolení na výdej různé obuvi.
Byla povinná dodávka a odevzdávka hovězího a vepřového dobytka. Majitelé-zemědělci přebytečný dobytek někdy sami k odevzdávce nabízeli.
Ceny: Za kg živé váhy krav a jalovic 6 až 12 Kč,
za kg živé váhy vepřového 9 až 10 Kč.
Byly také obecní správou stanoveny dodávky obilí a brambor, jež byly usměrňovány dle únosnosti dodavatele.
Ceny: 1 q pšenice (žita) 275,- q žita 240,-
1 q ječmene 200,- q ovsa 150,-
1 q brambor 60 Kč.
Pevný metr krovového dřeva 120,-, puntového 140 Kč.
Vysoké mužské boty, pár 200 Kč, ženské vysoké 160 až 200 Kč.
Zemědělci – samozásobilé – nepobírali lístky na mouku a moučné výrobky, na mléko a na tuky, na maso a na cukr ano. Po domácí porážce vepře nepobírali lístky na maso po určitou dobu, dle propočítání dávek na členy rodiny.
Od října 1939 zavedené zásobování obyvatelstva vydáváním zásobovacích lístků trvá nepřetržitě i v roce 1945 a v letech dalších.
Přehled lístkového přídělu potravin v roce 1946:
Lístek na mouku a chléb: (Dávky jsou měsíční)
Do 6 let 6.000 g chleba neb bílého pečiva – nebo
4.500 g pšeničné mouky 00.
Od 6 – 12 let 10.500 g chleba neb bílého pečiva – nebo
7.875 g pšeničné mouky 00.
Od 12 – 20 let 14.500 g chleba neb bílého pečiva – nebo
10.975 g pšeničné mouky 00.
Nad 20 let 8.600 g chleba neb bílého pečiva – neb
6.400 g pšeničné mouky 00.
Přídavek ku základní dávce:
4.400 g chleba neb bílého pečiva nebo 3.300 g pšeničné mouky 00.
150 g krup.
Tuky:
Do 6 let 600 g másla
Od 6 – 12 let 250 g másla
240 g sádla
350 g umělé jedlé tuky
Od 12 – 20 let 250 g másla
240 g sádla
350 g umělé jedlé tuky
Nad 20 let 140 g másla
240 g sádla
325 g umělé jedlé tuky
Maso:
Do 6 let 600 g
Od 6 – 12 let 1.300 g
Od 12 – 20 let 1.900 g
Nad 20 let 1.050 g, přídavkový lístek – 350 g (celkem 1400)
Mléko:
1/8 l, děti do 6 let – ¾ l mléka denně.
Vejce:
Do 6 let – 8 kusů, od 6 – 12 let – 20 let a nad 20 let................2 vejce.
Sůl: Cukr:
25O g na osobu 1400 g na osobu
Propagace komunismu.
Brzy po roce 1918 projevovaly se počátky zájmu o komunistickou stranu a práci v ní.
Prvním propagátorem a pracovníkem v KS byl Pešek Pavel z Velké čís. 77, narozen 17. XI. 1900 ve Velké, jenž vystupoval a hlásil se ke KS ještě dříve, než byl organisován. Organisován byl od roku 1931, ale již dříve udržoval styky se senátorem KS Vítězslavem Mikulíčkem z Malenovic, s učitelem Filipem z Hodonína, s Františkem Mrázem jako tajemníkem u okres. sekretariátu v Hodoníně, s Tomášem Koutným, Josefem Kočišem, předsedou okresního výboru KSČ v Hodoníně.
Při obecních volbách v roce 1932 byli ve volební komisi: Pešek Pavel, Vrana Jan, Šťastný Josef.
Před těmito volbami přednášel na veřejné schůzi ve Velké senátor Vítězslav Mikulíček. Nocoval u Pavla Peška na Svárově. Když se to zvěděla četnická stanice, jež byla rovněž na Svárově v domě číslo 99, byl Pavel Pešek podroben výslechu, že u něj s Mikulíček přenocoval. V roce 1935 byl Pavel Pešek zvolen jako náhradník do okresního výboru při Okresním úřadě (hejtmanství) v Hodoníně za komunistickou stranu, avšak v roce 1938 byl této funkce zbaven na příkaz Okresního úřadu.
Další členové KSČ tak zvané „buňky“: Vrana Jan, Šagát Josef, Pavlinec Pavel z čísla 355, Půček Miroslav, Zaoral Josef, Holčík Jan 151, Šťastný Josef 385.
Za protektorátu, když strana komunistická byla úřady rozpuštěna, uchýlil se Pavel Pešek do ilegality, pracoval ve svém okruhu a udržoval stálé styky se svými spolupracovníky ve Velké, v Hodoníně a jinde.
Rok 1945.
Již o vánocích 1944 bylo ve Velké – ovšem ze značné dálky – slyšeti vzdálené dunění děl od jihovýchodu, nepochybně z fronty, která probíhala již v částech Slovenska daleko od Báňské Bystrice, kteréžto dunění sílilo den za dne, v únoru a březnu 1945 bylo lze rozeznávati již kanonádu zřetelně ve formě bubnové palby. Toto přirozeně pozorovali a slyšeli němečtí financi a celníci ve Velké, byl to nezvratný důkaz, že Němci jsou na Slovensku na ústupu a že fronta se přibližuje, že naše osvobození je již na dosah ruky, a v duchu a srdci jsme přáli naší spáse a osvoboditelce Rudé armádě dalších a dalších úspěchů v jejím vítězném tažení.
Konečně – jasně nám to ohlašoval zahraniční rozhlas, když hlásil, která místa a města na Slovensku postupující Rudá armáda dobyla a kterým směrem na vítězném pochodu postupuje.
Tak se přiblížila druhá polovice března 1945. Nebylo již žádnou zvláštností, když přes Velkou projížděl nějaký oddíl německého vojska složeného z vojáků maďar. národnosti, od nichž si naši kuřáci nabavili za laciný peníz tabák, jímž vojáci byli slušně zásobeni.
Na Hod Boží velikonoční 1. dubna 1945 přibyl do obce již větší oddíl němec. vojska, pobyl zde 2 – 3 dni, byl vystřídán dalším oddílem. Byli také spatřováni ranění. Bojovalo se již u Brezové, Myjavy, na Polaně. Od 2. dubna 1945 nastal značný pohyb německého vojska.
Vlaky dosud jezdily již jen z Veselí do Velké, ale to už nepravidelně, pošta sice ještě úřadovala, ale koncem velikonočního týdne 6. a 7. dubna 1945 ustala i doprava na dráze i na poště.
Lidé si připravovali kryty, ponejvíce se činily přípravy pro úkryty ve sklepích.
Velká byla plničká německého vojska různých oddílů a služeb, již se připravovaly na obranu v ústupu. Dělostřelci připravovali si posice v obci a nejbližším okolí, totéž pěchota a zákopníci, trén byl ve „dvoře“, rovněž telefonisti.
9. dubna 1945 dopadly první granáty na lán pod Javorníkem-vypálené od postupující Rudé armády po zdolání Polany a obrození Senice, Sobotiště, Vrbovců.
A pak až častější dopady ruských granátů menších kalibrů třeskutou detonací rozrážely ovzduší a ohlušujícím praskotem potvrzovaly skutečnost, že fronta je zde.
Dne 13. dubna 1945 poslední němečtí financi opustili Velkou. Téhož dne se německé oddíly stahovaly do severní části Velké, neboť bylo již načase. Dne 14. dubna 1945 v ranních hodinách objevily se ve Velké první předvoje Rudé armády, byl to oddíl rumunský.
Téhož dne 14. dubna 1945 byl zasažen střepinou granátu lesní dělník Josef Palas, 35letý, přiženěný v domě číslo 242 u uličky ku dráze. Otevřel dveře vedoucí do dvoru a nešťastnou náhodou byl zasažen. Zanechal ženu Alžbětu rod. Lipárovou a 2 chlapce ve stáří 3 ½, 2 ½ roku, po 6 nedělích, od jeho nešťastného zániku narodil se mu synáček-pohrobek.
Po 15 dubnu 1945 měli Rumuni již celou Velkou. Silnější boje byly sváděny na sever. okraji Velké, u hřbitova a za hřbitovem, ale stateční Rumuni dovedli nepřítele vytlačovati dále k severovýchodu
20.dubna 1945 dopadla rumunská mina na Huménka do vjezdu mezi domy 457 a 456, vypálená z výšin od jihozápadu. Nikoho sice neporanila, ale všechna okna v průčelí domu 456 (majitelé Vladimír a Alžběta Klusákovi) byla roztříštěna, částečně v okolních domech 457, 363, 365.
Následujícího dne byla poškozena trať u nádraží, výhybky a současně vzdálená, ale mocná detonace provázela vyhození železn. viaduktu u Louky němec. vojáky.
Dne 24. IV. 1945 byl pozorován v obci značný neklid a jakási nejistota, avšak 26. IV. 1945 po celkem značném odporu byl ústup Němců zřetelný a chvalný k řece Moravě. Na svoji obranu zaminovali Němci na četných místech „Háj“ nad Podsedky, pod Dúbravú, zejména oddělení 7. 8. 9. ve „Smrkové“.
Zde v 9. oddělení (v devítce) nalezl smrt dělník Jan Zdeněk z čísla 21, dne 27. IV. 1945, našlápnuv na minu při obhlídce dřeva.
Další obětí fronty byl školák Karel Burian. Bydlel v domě číslo 248, jeho otec Frant. Burian provozoval po léta v obci autodopravu. Synek Karel nalezl v potoku Veličce ruční granát, jenž vybuchl, chlapce smrtelně poranil, že v zápětí dokonal. 8. V. 1945 nalezl opět školák Jan Žalmánek z čísla 235 granát, výbuchem byla mu utržena levá ruka v zápěstí, a přišel o levé oko. 9. května 1945 podepsalo Německo kapitulaci. 10. května 1945 zatímní Národní výbor ve Velké uspořádal na náměstí u pomníku padlým slavnost na oslavu vítězství a osvobození Velké. Promluvil zatímní předseda Národního výboru – Jiří Šácha. Hudba zahrála státní hymnu.
11. května 1945 bylo zahájeno vyučování na obecné a měšťanské škole.
Fronta ve Velké a v blízkém okolí vyžádala si oběti: padlo 13 Rumunů a 13 Němců.
Současně se školním vyučování oživl spolkový život. Začala v práci Tělocvičná jednota Sokol, místní jednota legionářská, Sbor dobrovolných hasičů. Lovecký spolek se znovu utvořil a zahájil činnost za předsedy Pavla Vaňka.
26. srpna 1945 byla pořádána v Uh. Hradišti na náměstí veřejná schůze, na které promluvil člen vlády ministr Zdeněk Fierlinger.
2. září 1945 konal se na Javořině I. Československý sjezd za veliké účasti obecenstva, hostů, vojska (asi 10000 účastníků), několik hudeb, též vojenských. Počasí bylo velmi příznivé, slunné a jasné. Přítomni byli členové vlády, Zdeněk Fierlinger, Viliam Široký a generalita.
2. září 1945 podepsalo Japonsko kapitulaci.
Památka 28. října 1945 (v neděli) oslavena a uctěna slavností, již uspořádal Národní výbor v dopoledních hodinách na náměstí za vedení předsedy NV Jiřího Šáchy. Hlavní proslov měl předseda NV Jiří Šácha, pak ředitel R. Kynčl. Sbory: Moravě, Věno – zazpíval pěvecký sbor Sokola ve Velké.
4. listopadu 1945 přihodilo se autobusové neštěstí na silnici Tasov – Hrubá Vrbka. Osobní autobus jedoucí ze Strážnice v odpol. hodinách sjel v prudké jízdě ze silnice (asi 2 km severně od Hrubé Vrbky). Při tom byl Josef Tomešek 26 letý lesní zaměstnanec, svobodný, na místě mrtev, Martin Žalmánek, cestář z Velké číslo 478 zraněn na hlavě, cestář Ondřej Halíček z Velké číslo 214 utrpěl zlomeninu nohy, cestář Rudolf Strachota z Tasova usmrcen.
Od 1. ledna 1945 správu obce řídil radní Jiří Šácha z Velké čís. 304 – jako zástupce starosty jmenovaný okresním úřadem v Hodoníně. Starosta Jan Slovák měl od 1. ledna do 15. března 1945 dovolenou.
Od 20. IV. 1945 spravoval obec jako předseda NV Jiří Šácha až do volby nového předsedy.
Dne 1. března 1946 byly vyhotovené nové volební seznamy a současně vyloženy, neboť se připravovaly volby do Národního shromáždění a do obcí. 1. května 1946 byl odevzdán do provozu nově postavený železný viadukt u Louky slavnostním způsobem za veliké účasti.
května 1946 byla zbudována u hřbitova za Dol. koncem nová studna a pumpa nákladem Kčs 9600,-
Občané přispěli částkou (sbírkou) Kčs 4587,-
České hroby za okupace.:
54. 897 osob popraveno a umučeno
29.575 osob nezvěstných
74.602 osob ztratilo zdraví
Dne 26. května 1946 (neděle) konány první volby do Národního shromáždění.
Výsledek:
1. Komunistická strana československá obdržela 342 hlasy
2. strana lidová obdržela 653 hlasy
3. strana sociálně-demokratická obdržela 193 hlasy
4. strana národně-sociální obdržela 135 hlasy
celkem 1323 hl.
Prázdných hlas. lístků odevzdáno 10.
Brzy po přejítí fronty ustaven přípravný výbor za předsednictví učitele Josefa Supa, Velká číslo 372.
První Národní výbor pak utvořen 20. dubna 1945 následovně:
Předseda: Šácha Jiří 304.
I. místopředseda Pešek Pavel 77.
II. místopředseda Štefánek Jan 111.
Dne 27. dubna 1945 do Národního výboru zvoleni:
Za rolníky: Šácha Jiří 304.
Rumíšek Pavel 104.
Vrablc Martin 105.
Miškeřík Frant. ml. 234.
Petřík Martin ml. 134.
Za drobné zemědělce: Migota Jiří 67.
Čajka Jan 308.
Kubečka Jan 415.
Janás Jan 423.
Pešek Jan 484.
Miškeřík Emil 240.
Za dělníky: Štefánek Jan 111.
Kalina Čeněk 70.
Čajka Martin 4.
Kaňůrek Jan 421.
Holčík Jan 440.
Žalmánek Martin 478.
Za komunist. stranu čs. Pešek Pavel 77.
Půček Miroslav 423.
Ňorek Josef 456.
Za živnostníky: Janda František st. 405.
Hanák František 153.
Horák Josef 472
Za úředníky: Sup Josef 372.
Bureš Jan 136.
Kantorek Ivan 144.
Dr. Bureš Jaroslav 104.
Současně ustanoveny komise: finanční, zemědělská, zásobovací, stavební, chovatelská, trestní, mravnostní.
10. V. 1945 konána manifestační „mírová slavnost“. Po službách Božích – řazení průvodu na náměstí, pak průvod na hřbitov ku hrobům padlých Rumunů, kde měl projev učitel Jan Bureš. Průvod se pak vrátil na náměstí. Před obecnou školou zahájil slavnost předseda NV – Jiří Šácha, načež hlavní proslov měl učitel Josef Sup. Po řečích hymny a koncert.