29. října přinesli lidé z Velké, kteří byli ve Strážnici, Veselí, Uh. Ostrohu, zprávu, že v těchto městech mají už z Prahy zprávu o utvoření samostatného českého státu.
29. října přinesli lidé z Velké, kteří byli ve Strážnici, Veselí, Uh. Ostrohu, zprávu, že v těchto městech mají už z Prahy zprávu o utvoření samostatného českého státu. Všude je jásot, prapory, zpěv a hudba.
Na tuto zprávu svolána byla večer 29. října veřejná schůze lidu do hostince p. Macenaura č. 101, kde jim p. říd. učitelem Klusákem a p. učitelem Mazůrkem čteny byly zprávy z novin o zániku Rakouska a o prohlášení samostatného českého státu. Dosavadní zákony že platí, obyvatelstvo vyzváno ke klidu a rozvaze a aby se varovalo násilností a výtržností. Učitel Jan Mazůrek navrhl, aby v této pohnuté době se nečerpaly líhové nápoje v hospodách.
Na to za 2 dny večer k 7. hodině srotily se nespokojené živly před obchody Grunfeldovými a byla obava, že obchody vyrabují. Zakročením říd. uč. K. Klusáka a uč. J. Mazůrka byly zástupy uspokojeny a rozešly se.
V obci ustanoven národní výbor, který bděl nad pořádkem v obci. Provedena prohlídka obchodů a zásoby mouky, cukru, másla a sádla prodány ihned za maximální cenu potřebným.
Krátce po té došla zpráva z Vrbovců, Myjavy a Staré Turé, že tamnější Kopaničáři přepadli židovské obchody, vyrabovali a zničili je, víno, pivo a kořalku vypili a vylili, a že se chystají na Velkou. Skutečně přišlo asi šest Kopaničárů, aby ve Velké vyvolali výtržnosti, ale obezřetným zakročením národního výboru se tomu předešlo.
Protože dalo se očekávati, že maďaroni myjavští něco podniknou proti Moravě-Velké, bylo zažádáno do Hodonína na hejtmanství o vojenskou pomoc. Přišlo do Velké 30 českých vojáků s 1 důstojníkem.
Zatím přišla zpráva ze Senice, že tamnější maďaroni s děkanem v čele stříleli kulometem do zástupu Slováků. Ihned vyslán byl ještě v noci do Senice posel. Byl to Fr. Dyčka z Velké, který byl na vojně u dragounů ve Víd. Novém Městě a jak se dověděl o převratě, s koněm a celou vojenskou výzbrojí ujel z Víd. Nového Města přímo do Velké. Dne 4. listopadu vrátil se na koni se zprávou, že vojsko naše udělalo v Senici pořádek a že děkana s ostatními Maďary v poutech odvezli do Prahy.
Hned na to přišla zpráva, že myjavští Maďaři se chystají na Slováky. Telefonovalo se na hejtmanství, odkudž oznámili, že posílají na Myjavu vojsko, které tam udělalo pořádek.
Ve Velké dne 29. října, hned jak přišla zpráva o převratě, lidé s velikou radostí strhli plechové rakouské orly s poštovního úřadu a s budovy, kde byla finanční stáž a hodili je do vody.
Po převratě vlály české prapory ze školní budovy i z domů soukromých. Lidé se zdobili českými stuhami a děti chodily s českými praporky po ulici.
Všude byla radost a nadšení.
Ceny zboží před válkou a po válce.
Druh zboží cena v r. 1914 v r. 1919
Hovězí maso 1 kg 1,80 K 20 K
Vepřové maso 1 kg 1,96 28-
Skopové maso 1 kg 1,60 24-
Vepřové sádla 1 kg 1,60 24-
Kopa vajec 4,80 73,20-
Máslo 1 kg 3,20 56-
Husa 3 kg 6- 63-
brambory 1 kg 7- 200-
cukr 1 kg 0,79 3-
káva 1 kg 4,20 46-
mléko 1 l 0,12 3-
čaj 1 kg 70- 240-
párek uzenek 0,10 2,60
pivo ½ l 0,14 1-
víno 1 l 0,56 až 0,96 16-
mydlo 1 kus 0,76 36-
uhlí 1q 2,30 21-
panský oblek 70- K 1600- K
pánský límec 0,50 7-
1 pár bot 16- 240-
podrážky 2- 60-
ponožky 0,70 16-
košile 7- 80-
mouka 0,40 až 20-
Z uvedeného přehledu je viděti, že nejvíce stouply ceny mouky, látek, kůže, mléka a mydla.
Pašování mouky a potravin za války z Uher.
Za války byla nouze o mouku, máslo, sádlo a potraviny u nás v míře veliké. Mezitím, co u nás rekvisice stíhala rekvisici, v sousedních Uhrách byla hojnost všeho, neboť tam nikdy nebyla rekvisice, na což Slováci na hranicích Myjavy a Vrbovců podnes vzpomínají.
Hranice moravsko-slovenské byly hlídány maďarskými financi. To však nevadilo, aby se mouka, potraviny, máslo, sádlo, vejce, maso, ovce, dobytek vepřový a hovězí nepašovaly přímo k nám z Uher.
Podnikaví Veličané-zvláště ženy-odvažovali se k tomuto činu. Aby je maďarští financi nepoznali, oblékali se do krojů kopaničárských, takže je mnohdy ani Veličané nepoznali. Pašování měli usnadněno tím, že znali výborně, pohraniční lesy a v nich každou cestu, a že v lesích uměli se včas vyhnouti maďarským financům. Jakmile byli na moravské půdě, měli vyhráno. Někdy byli přec chyceni a tu jim bylo zboží odebráno, zbiti, potrestáni vězením a peněžitou pokutou.
Okresní hejtmanství v Hodoníně vědělo o pašování a samo bylo rádo, když dostalo vůz obilí neb mouky pašované z Uher.
Maďarští financi bývali podpláceni. Dostávali za pašovaný vůz obilí neb mouky 100 K i více anebo byli zavoláni do Velké do hospody a tu pohoštěni jídlem, pitím, cigárami.
Mezitím, co se veselili při muzice ve Velké, odváželo se na vozích přes hranice pašované obilí a zboží.
Pašování mouky a obilí uměli využíti Kopaničáři, kteří za drahé peníze prodávali na Moravě pašované zboží.
Pašovaná mouka uherská nebyla nikdy na Moravě rekvizována.
Pašování mouky z Uher využili nepoctiví lidé z Velké. Oblékali se do uniforem četnických a číhali zvláště na ženy jdoucí z Uher s pašovanou moukou a máslem. Jakmile se přestrojení četníci objevili na cestě, ustrašené ženy zahodily baťohy s pašovaným zbožím a byly rády, že utekly a nebyly trestány.
Na tento podvod, který trval delší dobu, se přišlo a viníci byli dle zásluhy potrestáni.