Obec Velká nad Veličkou
Velká
nad Veličkou

Roky 1933 - 1935

Všichni vzpomněli dnešní těžké doby hospodářské a končili projevem věrnosti republice.

Všichni vzpomněli dnešní těžké doby hospodářské a končili projevem věrnosti republice. Večer těl. jed. Sokol sehrála divadelní hru „I člověk spravedlivý“. Tím ukončena byla důstojná oslava státního svátku v naší obci.

Dne 29. října 1933 o 5 hodině odpoledne snesly se černé mraky nad Velkou. Divoký vítr hučel v mračnech, které postupovaly od jihu. Po lijáku dovědělo se obecenstvo o nebývalé události. Větrná smršť v šířce pásu asi 25m strhla šopu pana Josefa Šuránka a zničila ji úplně. Škoda činí asi 60 tisíc korun. Ze senné šopy družstva „Zádruha“ strhla smršť dvě třetiny střechy, zlámala krovy jako třísky, vytrhla polovinu vrat a desky, latě a krovy odnesla na vzdálenost až 300 metrů.

K úrazu však náhodou nikdo nepřišel.

Úroda obilí v roce 1933 byla pěkná, zato brambor bylo málo a mnozí hospodáři nesklidili ani tolik, kolik vysázeli. I v tomto roce brambory byly postiženy měknutím. Příčinou tohoto měknutí dle posudku odborníků bylo malé množství drasla v půdě. 

V měsíci lednu 1933 vyhořely čtyři nově postavené domky „Na láně“ a sice číslo 416, 417, 418 a 419.

V měsíci březnu hořelo na Závodí č. 191. V dubnu vyhořelo v Uličkách č. 16.

Začátkem května na náměstí zničil požár č. 144, jehož majitelem byl František Miškeřík. V domě tom byla dříve panská hájovna. Zdi budovy byly z velkých vepřovic, široké a bez základů. V srpnu vyhořela drogerie p. Antonína Pavlátky. Jest to číslo 135, kde dříve byla panská myslivna a kde se vybíral třicátek. Byla to státní daň, která se vybírala z veškerého zboží, které šlo k nám z Uher přes hranice (Nebenzollamt). 

V listopadu vyhořelo na Dolním konci č. 11 a v prosinci u hřbitova č. 34 a 35.

Celkem bylo v roce 1933 sedm požárů a shořelo při nich 11 obytných stavení. Ke všem požárům dostavili se včas místní hasiči, kteří za vedení svého zkušeného náčelníka pana revidenta Artura Jelínka dovedli vždy tento zhoubný živel lokalizovati. Velmi platné služby prokázala vždy motorová stříkačka, která byla zakoupena v roce 1930 za 35 tisíc korun.

Pomník padlým. 

Přesný počet těch, kteří za světové války z Velké narukovali, nedá se dnes už zjistiti. Nikde nejsou o tom záznamy. Jedině ve farní kronice jsou záznamy o počtu narukovaných od 31. srpna 1914 do 24. května 1915. Zdá se, že jsou to pouze katolíci, poněvadž j tam při jednom zápise, že všichni byli u sv. přijímání.

První rukovali dne 31. srpna 1914 v 10 hodin večer. Bylo jich 62. Další rukovali: 12. října 1914 12 vojáků, 6. prosince 15 vojáků, 15. února 1915-15 vojáků, 15. května 3 vojáci, 24. května 14 vojáků, celkem tedy 121 vojáků. Další zápisy vedeny nebyly. 

Každým rokem byly nové odvody. Rukovali 17letí až 50letí. Dá se předpokládati, že všech narukovaných z Velké bylo přes tři sta.

Přesný počet padlých byl zjištěn až v roce 1934 před stavbou pomníku padlým. V mnoha obcích byl pomník tento postaven mnohem dříve než u nás. První sbírky byly u nás podniknuty v roce 1926. Hned do počátku byly dva směry. Jednota Sokol sbírala na pomník pro všechny, pan farář J. Skyva na pomník pouze pro katolíky. Na společný pomník dala obec za p. starosty V. Šlahúnka 13. září 1931 dva tisíce korun, zdejší záložna rovněž dva tisíce a to 2. dubna 1931 jeden tisíc a 27 srpna 1933 druhý tisíc korun, francouzský legionář Jan Psík z Velké č. 161 sebral v Americe dva tisíce korun. Ostatní peníze darovala jednak jednota Sokol sama anebo je sebrala mezi svými členy a známými, takže s připsanými úroky na počátku roku 1934 bylo na tento pomník uloženo 12.000 Kč.

Pomník ten měl původně zhotoviti sochař Franta Úprka. Zhotovení jeho bylo zadáno v roce 1933 výborem pro postavení pomníku akademickému sochaři Aloisu Bučánkovi z Prahy dle předloženého návrhu, který vyjadřoval myšlenku „Na úsvitě svobody“. Je to klečící žena, oblečena do nejsvátečnějších šatů, která 28. října 1918 chlapcovi-sirotkovi ukazuje tu krásnou osvobozenou vlast.

Slavnost odhalení pomníku, který stojí před obecnou školou, byla 19. srpna 1934. Byla to slavnost nepolitická. Byla dobře promyšlena a plně se zdařila. V průvodu šli školní děti, hudba, legionáři, invalidi, družice, děvčata v šatkách, chlapci v kroji, obecní zastupitelstvo ve světlém, pozůstalí, druhá hudba, muži a ženy. 

Před zahájením slavnosti zazpívali bývalí kamarádi padlých starou velickou vojenskou: „Poznau sem svět malučko, jak ňa bolí srdečko“!

Těžko ste ňa chovali, moja stará mamičko!

Píseň ta pěkně se nesla a nebylo snad ani jednoho, koho by vzpomínka ta nedojala.

Slavnost zahájil starosta obce pan Josef Prášek. Po něm promluvil předseda výboru pro postavení pomníku učitel a ruský legionář Jan Bureš. 

Vysvětlil přítomným myšlenku, kterou autor pomníku vtesal v kámen, vyzvedl jeho uměleckou hodnotu a objasnil, jaký účel pomník má pro nás a pokolení příští.

Dalším řečníkem byl brigádní generál Jiří Hudeček, který promluvil jménem pozůstalých. Mluvil ke svým rodákům, k vdovám, dával padlé za příklad a vybízel k svornosti a k práci pro národ a vlast. Poděkoval obci, výboru a přítomnému akademickému sochaři Aloisu Bučánkovi.

Slavnostním řečníkem byl legionář poslanec Václav Jaša, který zvláště vyzvedl význam matky v rodině, národě a státě.

Všechny řeči vyslechnuty s největší pozorností. Přistoupeno k odhalení pomníku generálem Jiřím Hudečkem. Následovalo vztyčení státní vlajky a státní hymny. Po hymnách předseda výboru předal pomník do ochrany obce. Pomník byl převzat panem starostou obce. Poté pan brigádní generál přijal hlášení legionářů a pozdravil se s každým zvlášť. Po společném zdar! zahrály hudby „Hoši od Zborova“ a „Vojínovu píseň“.

Když dozněly zvuky písně, pan starosta poděkoval všem za účast a ukončil tuto krásnou slavnost, jakou Velká dosud neviděla. Po slavnosti na náměstí koncertovaly střídavě obě hudby. Slavnosti bylo přítomno asi 1.500 osob. Tímto důstojným způsobem uctila obec Velká památku svých padlých. 

Seznam padlých:

Legionáři:

Hudeček Dušan, studující reálky, ruský legionář, padl r. 1917 u Zborova ve stáří 21 let, narozen ve Velké v čísle 143. Janoška Metoděj, rolník – ruský legionář, padl roku 1918 u Jekaterinburku ve stáří 23 let, narozen ve Velké v čísle 288.

Žalmánek Pavel, dělník – francouzský legionář, padl u Terronu ve stáří 23 let, narozen ve Velké v čísle 380.

Důstojníci:

Hudeček Cyril, studující medicíny, zemřel v Chersonu v r. 1918 jako poručík na tyfus a chřipku.

Sup Jan, studující medicíny, padl jako nezvěstný na ruské frontě v r. 1916, narozen v čísle 293.

Ostatní padlí:

Buzík Jan č. 197                                                        Pešek Frant. č. 

Čajka Jan č. 256                                                        Pešek Jan č. 323

Čambal Martin č. 211                                                Pytel Jiří č. 322

Hromek Jiří č. 269                                                     Rumíšek Tomáš č. 82

Janás Jan č. 30                                                           Sekerka Jiří č. 248

Janoška Tomáš č. 38                                                  Spitz Jindřich č. 290

Janoška Jan č. 38                                                       Sťahlík Ján č. 63

Kohút Jan č. 171                                                       Pospíšil Vojtěch č.

Krchák Jan č. 255                                                      Sťahlík Martin č. 152

Kučera Jiří č. 175                                                      Sup František č. 293

Kuchyňka Mar. č. 25                                                 Šácha Tomáš č. 304

Lipár Jan č. 178                                                         Štefánek Jan č. 310

Migota Pavel č. 55                                                    Trn Jan č. 253

Novák Frant. č. 307                                                  Vrana Jaroslav č. 12

Pavlátka Ant. č. 44                                                    Vrablc Jan č. 105

Pavlinec Jiří č. 319                                                    Wiche Frant. č. 39

Zdeněk Pavel č. 236                                                  Haas Ervín č. 329

Žalmánek Pavel (otec) č. 297

Legionáři z Velké v roce 1920 a jejich povolání.

Hudeček Dušan, student – padl u Zborova,

Žalmánek Pavel, dělník v Americe, padl ve Francii.,

Janoška Metoděj, rolník – padl u Jekaterinburku,

Hudeček Jan, ekonom – č. 143, ruský leg.

Hudeček Jaroslav, učitel – č. 143, francouzský leg.

Hudeček Jiří, inženýr – č. 143, ruský leg.

Buzík Jan, rolník – č. 36, italský leg.

Čajka Josef, dělník – č. 74, francouzský leg.

Kohút Josef, rolník – č. 213, italský leg.

Migota Josef, rolník – č. 72, italský leg.

Pavliska Jan, učitel – č. 102, ruský leg.

Psík Jan, dělník – č. 161, francouzský leg.

Petřík Martin, rolník – č. 134, italský leg.

Sekerka Pavel, rolník – č. 91, ruský leg.

Slovák František, krejčí – č. 226, ruský leg.

Šťastný František, rolník – č. 273, ruský leg.

Tomčala Jan, harmonikář – č. 84, ruský leg.

Tomčala Cyril, rolník – č. 84, ruský leg.

Tomčala František, rolník – č. 267, ruský leg.

Vachún Jan, rolník – č. 117, italský leg.

Parcelace.

Za Rakouska vlastníky velké části půdy byla rodová šlechta. Za války poznalo obyvatelstvo, jak velmi důležitým činitelem pro výživu obyvatelstva jest půda. Brzy po převratě vydán zákon, dle něhož zřízeny byly „Pozemkové úřady“, které vyvlastňovaly velkostatkářskou půdu a předávaly ji drobným zemědělcům za předem stanovenou cenu.

Pro parcelaci byl určen i zdejší velkostatek hraběte Magnise. Parcelace poté provedena byla ve dvou etapách. První parcelace provedena byla v roce 1922, druhá v roce 1927. Velkostatku zůstalo pouze 40 haorné půdy. V důsledku toho propuštěn byl určitý počet stálých zaměstnanců, kteří dle zákona obdrželi vyplaceno odstupné a příděly ti jednotlivci, kteří se o ně ucházeli. 

Před první parcelací zřízeno bylo ve Velké a v Javorníku „Stavební a bytové družstvo“, které získalo pozemky vhodné pro stavbu obytných domků.

Ve Velké byly to pozemky u dvora, tak zvaná Huménka. Javornické družstvo získalo pozemky proti panské pile, tak zvaný Lán, kde bylo postaveno 24 domků. Domky tyto jsou v katastru obce Velké. Přestěhovali se do nich většinou občané z Javorníka, čímž přispěli k většímu počtu obyvatelstva městečka Velké.

V roce 1933 byla provedena parcelace lesů zdejšího velkostatku. Zdejší obec jako korporace se o příděl neucházela, poněvadž neměla ke koupi potřebných peněz. Z jednotlivců – zájemců zřízeno bylo lesní družstvo, které převzato od velkostatku za Javorníkem ve Filipově 125 hektarů lesa, 1 hektar  po 2.780,-Kč.

Parcelací polí 80 až 100 rodin stalo se soběstačnými. 

Zdejší obce v r. 1934 postiženy byly suchem. U brambor ve veliké míře vyskytlo se měknutí a všeobecná neúroda. Někteří hospodáři nesklidili ani tolik, kolik vysadili. Na podzim 1934 a na jaře 1935 dovezeno bylo do Velké většinou z Českomoravské vysočiny 14 vagonů jedlých bramborů. 

Podzim byl teplý. Některé keře silně nalévaly pupeny a místy kvetla líska a někde objevil se i květ na jabloni. První sníh napadl až 27. prosince. Zima byla snesitelná, sněhu bylo dost, takže oziminy nevymrzly a dobře přezimovaly.

85leté narozeniny pana presidenta Tomáše G. Masaryka.

Dne 7. března 1935 dožil se ve zdraví náš pan president 85ti let. Narozeniny tyto okázale byly slaveny v celém světě. U nás ve Velké dne 6. března dopoledne byla oslava školní. Večer o sedmi hodinách sbor dobrovolných hasičů na Strážné hůrce zapálil hranici, kde byl proslov a hymny.

O ½ 8 hodině sešlo se obecenstvo k společné veřejné oslavě v sále u Jagošů. Slavnost tu pořádala obec, místní osvětová komise a legionáři. Přítomno bylo přes 400 osob, mezi nimi byli zástupcové všech místních úřadů a spolků. 

Slavnost zahájil pan starosta obce Josef Prášek. Po něm přednášeli žáci obou zdejších škol. Po žácích o celkové práci pana presidenta promluvil za místní osvětovou komisi pan učitel Vladimír Klusák. Na téma president a legie promluvil učitel Jan Bureš. Pan starosta poděkoval dětem a řečníkům a vyzval všechny přítomné, aby provolali panu presidentovi třikrát – sláva -, načež následovaly hymny. Pro všechny přítomné zdarma promítnut byl film – pan president ve Velké, Vysoké Tatry, Boží tělo, svatba a pout ve Velké.

Oslava byla důstojná a trvala dvě hodiny. Před slavností i po ní hrála hudba.

Dne 7. března večer byla oslava v Sokole a spojena byla s nadílkou žactva.

Dne 10. března jednota Sokol pořádala pro veřejnost divadlo. Před divadlem k přítomným o panu presidentovi promluvil pan doktor Vladimír Pavlík. 

Tím byly u nás oslavy 85tých narozenin pana presidenta republiky T. G. Masaryka ukončeny.

Do Národního shromáždění konaly se volby dne 19. května 1935, do okresního a zemského zastupitelstva dne 26. května. Doba předvolební byla velmi rušná. Veliký zájem na sebe upoutala strana fašistická a komunistická. Předvolebních veřejných schůzí bylo celkem devět a to: 3 fašistické, 2 lidové, 1 komunistická, 1 republikánská, 1 sociálně-demokratická, 1 živnostenská. Členských schůzí pořádala každá strana několik.

Při volbách byly 4 volební komise. Dvě v hostinci u pana Jagoše a dvě v hostinci u p. Novotného. Z odevzdaných hlasů obdržela: do poslanecké sněmovny(I), do senátu(II), do okresního zastupitelstva(III), do zemského zastupitelstva(IV).

strana                                                             I.         II.        III.      IV.

1. republikánská                                             362      331      337      349

2. sociálně-demokratická                               81       65        54        50

3. národně-sociální                                        20        20        25        22

4. komunistická                                             81        71        76        79

5. lidová                                                         337      319      399      400

10. živnostensko-obchodní                            92        78        97        93

12. Henleinova                                              7          6          6          11

13. fašistická – R. Gajda                               162      130      77        79

16. Národní sjednocení                                 3          2          -           3

      Čuříkova                                                  -           -           12        -

      něm. živnostníků                                     -           -                      2

      Celkem volilo........................................1145      1022    1083    1088

Do okresu volilo 1083 a zapsáno bylo 1186, do země volilo 1088 a zapsáno bylo 1190 voličů. Podobný poměr byl při hlasech do Národního shromáždění. Průběh voleb byl klidný.

Pro srovnání zaznamenáváme výsledek voleb do poslanecké sněmovny v roce 1929. Strana republikánská 260, soc.-demokratická 84, már.-sociální 19, komunistická 57, lidová 667, živnostenská 62, německých hlasů bylo několik.

Proti rokům předcházejícím letošní jaro bylo značně chladné. Meruňky, třešně, durancie, které kvetou jindy v první polovice měsíce dubna, rozkvetly letos koncem dubna. Dne 1. května poletoval sníh a v noci byly –3°C. Rovněž tak byl mráz 2. května. Zmrzly květy, rajská jablíčka, ořechy, namrzly růže, jahody a zelenina. Studené a deštivé počasí trvalo až do 17. května, načež nastalo pomalé oteplování.

Hurbanovy slavnosti ve Filipově.

Od r. 1882 až do r. 1894 pořádány bývaly ve Filipově národní slavnosti za účasti pracovníků slovenských a moravských. V té době Slováci doma na Slovensku žili pod velikým útiskem Maďarů a zde ve Filipově měli možnost a příležitost promluviti si otevřeně a od srdce. Vůdcem, organisátorem a hlavním řečníkem Slováků byl evangelický farář Josef Hurban z Hlubokého u Senice.

Velké české slavnosti ve Filipově byly po roku 1894 zakázány a pořádány byly tam několikrát slavnosti německé, organisované německými úředníky panství a vídeňským „Schulverreinem“.

České slavnosti přemístěny k Sabotům na louku Tomčalku, u samých hranic slovenských. Oboje slavnosti přes válku však zanikly.

Styky Čechů a Slováků po převratě byly častější a častější. Asi roku 1929 byla u Sabotů vzpomínková slavnost, pořádaná legionáři a sokolstvem za účasti obecenstva s obou stran.

Štefanikova společnosti v Trenčíně, která má v programu prohlubování a utužování československé vzájemnosti, spolu s přípravným výborem ve Velké a na Myjavě uspořádala dne 10. května 1935 celodenní národní slavnost ve Filipově, kterou se měly obnoviti vzpomínky na staré filipovské schůzky a výlety.

Předsedou přípravného výboru ve Velké byl učitel Jan Bureš, a jednatelem Dr. Vladimír Pavlík. Výborem velickým byla slavnost dobře připravena. Okresní úřad v Hodoníně dal cestu z Javorníka až do Filipova vyválcovati. Reklamu radiem, tiskem a plakáty obstaralo ústředí v Trenčíně.

Slavnosti zúčastnilo se 5 až 6 tisíc obecenstva z blízkého i vzdáleného okolí. Průvody s hudbou přišly z Velké, Myjavy, Javorníka a Nové Lhoty. Byli zde Vlčnovjané a Kostičané.

Dopolední slavnost byla ve vlastním Filipově, kde na hájovně byla odhalena pamětní deska. Odpolední slavnost byla u Liščí búdy.

Na slavnosti mluvili zástupcové úřadů, nepolitických korporací, staří účastníci a zástupcové obcí. 

Slováky přivítal p. starosta z Velké Josef Prášek a odpověděl mu pan starosta z Myjavy. Chléb se solí podali Slovákům p. starosta z Javorníka a Nové Lhoty. Přítomni byli starostové z Hrubé Vrbky, Malé Vrbky, Kuželova, Lipova.

Slavnost zahájil p. senátor Jan Zeman z Trenčína. Slavnostním řečníkem byl první ministr pro Slovensko Dr. Vavro Šrobár. Za presidenta země Moravskoslezské promluvil okresní hejtman z Hodonína rada okresní politické správy Emil Kadlec. Za okres myjavský měl projev okresní náčelník z Myjavy p. rada politické správy Valentin Depta. Za legionáře promluvil pan ředitel Žejglic z Uh. Hradiště, za sokolstvo pan profesor Ant. Konečný z Uh. Hradiště, za staré pamětníky Dr. Šimko z Bratislavy a ř. uč. v .v .Jan Pellár z Velké. Za mladší pamětníky a za Velkou mluvil inspektor československé církve-velický rodák pan Karel Pavlík z Brna. Následovaly další proslovy.

Po proslovech byly ukázky tanců a zpěvů a potom následovala přátelská zábava až do pozdního večera.

Slavnost se vydařila, splnila svůj úkol a všeobecně se líbila.

Korespondence velického výboru o celé slavnosti jest uložena ve zdejším museu.

28. říjen 1935.

Jako jiné roky i letos 28. říjen oslaven byl v naší obci důstojně. 26. října byla oslava školní, 27. večer byl na náměstí u pomníku padlých koncert a potom divadlo tělocvičné jed. Sokol, kde byl proslov, hymny a živý obraz. 28. pro deštivé počasí průvod pořádán nebyl a slavnost sama se konala u pomníku padlých za účasti škol a velkého počtu obecenstva. Slavnost zahájil starosta obce, načež vztyčena byla státní vlajka a následovaly hymny. Po recitaci žáků byly projevy za školu, za místní osvětovou komisi, za hasiče, za těl. jednotu Sokol a Orel a za legionáře. Po písni „Hoši od Zborova“ byla slavnost p. starostou obce ukončena a následoval koncert, který byl přerušen deštěm.

28. promítán byl film „Mizející svět“, který v roce 1932 u nás ve Velké natočil universitní profesor dr. Vladimír Úlehla. První představení bylo za snížené ceny ve prospěch Dětského dne. Nezaměstnaní měli vstup volný.

28. října ve 2 hodiny odpoledne přijel do Velké spisovatel a cestovatel doktor Sven Hedin s panem prof. dr. Vl. Úlehlou a redaktorem Golombkem. 

Obecenstvo včas o této vzácné návštěvě uvědomil učitel Jan Bureš. S doktorem Sven Hedinem přijela jeho sestra a jeho osobní lékař a sekretář.

Švédy přivítala obecní rada a těl. jednota Sokol. Vše bylo v krojích. Líbily se jim kroje, zdejší hudba, zpěvy a tance. Byli chvilku i v kině. Doktor Sven Hedin jevil o všechno veliký zájem. Rozmlouval s přítomnými německy, anglicky a rusky. Místo 1 ½ hodiny zdržel se u nás celé 3 hodiny. Všichni s hudbou vyprovodili hosty až k autu.

Když doktor Sven Hedin večer opouštěl naši republiku, prohlásil k přítomným úředníkům a novinářům, že to byl jeho nejkrásnější den, který prožil v Evropě.

Manévry.

Ve dnech 17. až 20. srpna 1935 konaly se na hranicích moravskoslovenských největší manévry za republiky, jichž se zúčastnilo 60 tisíc vojska všech druhů zbraní. Velkou prošly některé vojenské části. V okolí Velké svedeny byly tuhé boje, do nichž zasáhly tanky, obrněný vlak a postup vojska usnadněn byl umělou mlhou.

Obyvatelstvo vycházelo vojsku ochotně vstříc a přinášelo mu mléko, chléb, buchty, ovoce, vodu a jiné. 
S vojáky každý rád si povykládal. Vojáci všeobecně si pochvalovali přátelství a pohostinství našeho lidu.

Ve Velké nocoval jízdní pluk z Brna, potom část horského praporu z Košic, část pěšího pluku z Místku č. 8 a pěší pluk z Uh. Hradiště č. 27. 

Pro důstojníky tohoto pluku v hostinci u Jagošů uspořádán byl přátelský večírek.

Dva mezníky v historii československé republiky.

Prožili jsem dobu citového vzrušení, žalu i radosti. Dne 14. prosince 1935 vzdal se svobodným rozhodnutím svého úřadu náš první president – osvoboditel T. G. Masaryk a dne 18. téhož měsíce zvolen byl druhý president československé republiky Dr. Edward Beneš. Obě události zůstanou po věky hluboko v paměti národa pro svůj dalekosáhlý význam netoliko u nás doma, ale i daleko za hranicemi naší republiky.

Dne 18. prosince byla zde u pomníku padlým slavnost, kde o významu obou událostí promluvili pan starosta Josef Prášek, p. ředitel Rudolf Kynčl a p. učitel Vladimír Klusák. Slavnost ukončena byla státními hymnami.

Datum vložení: 27. 1. 2019 10:47
Datum poslední aktualizace: 1. 8. 2022 10:48
Autor:

Obec

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu
Volně ke stažení:
  • První pís. zmínka:
    rok 1228
    ​​
  • Počet obyvatel:
    2 797
     ​​
  • Nadmořská výška:
    288 m n. m.
    ​​
  • Katastrální výměra:
    2 591 ha
    ​​

Velká nad Veličkou

Velká nad Veličkou je největší obcí horňácké oblasti Moravského Slovácka. Vznik obce je možno datovat do raného středověku, protože nejstarší písemná zmínka z roku 1228 uvádí Velkou už jako městys (oppidum) s tržním právem, což jistě bylo výsledkem dlouhého předchozího vývoje. V následujících staletích byla majetkem různých šlechticů - pánů z Rýznburku, z Kravař...

 

Více...

 

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Pranostiky

Pranostika na akt. měsíc

Po teplém září zle se říjen tváří.

Pranostika na akt. den

Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.

Svátek a výročí

Svátek má Václav

Státní svátky a významné dny na dnešek:

  • Den české státnosti

Zítra má svátek Michal