Historie školství do roku 1927

Městečko, („Město“) kde bydlí nejzámožnější gruntovníci, má podobu široké ulice, zde stojí kostel i škola. Závodí z části tvoří ulici podél silnice, z části jen jednu řadu jako „na Řádku“, vyjmou-li se konce. Domy stojí těsně vedle sebe, obráceny ponejvíce průčelím do ulice, nepatrný počet štítem. Stavěny jsou z pevného materiálu (nepálené cihly, kámen a pokryty ponejvíce břidlicí a taškami, několik ještě slámou (doch). Úprava statku, rozestavené nářadí v bytech je jako v okolních osadách. Kroj skoro u veškerého obyvatelstva zachovalý je totožný s krojem v Javorníku, Kuželově, Louce, v Hrubé a Malé Vrbce. Kromě Javorníka je ze všech nejzachovalejší.

Radnice městečko nemá, bývalo zde na nynějším čísle 216. S ní byl spojen obecní hostinec s četnými stájemi, avšak r. 184, vyhořela a nebyla více postavena.

R. 1910 načítáno 1904 obyvatel, mezi nimi 14 Němců, r. 1900 žilo zde ve 341 domech 1818 obyvatel, mezi nimiž 309 evangelíků a 72 židů, r. 1890 bylo obyvatel 1756 českých a 14 něm., r. 1870 ve 324 domech 1651 obyvatel, r. 1830 ve 266 domech 1587 obyvatel mezi nimi 40 evangelíků. Kostel stojící na návrší jest stavbou novější beze všech zvláštností. Zasvěcen jest sv. Maří Magdaleně.

Na věži visí 4 zvony: Největší 3 cty těžký „slit jest ke cti a chvále Boží a S. Marie Magdaleny léta 1669 za pudmistra Jiříka Hudce městečka Welkeg“. Druhý zvon 2 cty těžký s nápisem: „Zvon miestečzka Welkeg lity za fararze Girziho Richlika r. 1773.“ Ostatní 2 zvony pocházejí z let 50-tých minulého století, kdežto starší byly z let 1701 a 1733.

Fára, ač daleko starší, připomíná se teprve v 15. stol., původně byla nad obsazována řeholníky kláštera Velehradského.

Ve středověku ujalo se zde silně husitské učení a později luteránství, také Bratři měli zde a v sousedním Javorníku zbory a školy, které pány Žerotínskými mocně byly podporovány. Protož za panování pánů Žerotínských i ve Velké valně se rozšířilo učení bratrské. O kněžích jejich skrovné máme zprávy. Nejvíce znám byl neblahé paměti syn kněze Mikuláše Velického, kterého p. Jan ml. ze Žerotína a na Strážnici „na něčí zprávu do pút jako lotra ukovati dal“, když Frydrych z Žerotína jej žádal, aby ho z vězení propustil, nevyhověl jeho žádosti, nýbrž mu z Bílovic psal následovně: „Co se toho knězovýho syna z Velké, kterého na Strážnici ve vězení mám, dotýče…,nenáležitý věci před sebe bral, knihy a písně hanlivý, netoliko samých kněží bratrských, ale nás všech, kteříž se jimi spravujeme,  

dotejkajíce a hned lotry, zrádce, zloděje spílajíce, a k Turkům, Židům a Ismahelitům rovnajíce, tlačil. A proto zůstal dále ve vězení.

Frydrych z Žerotína „byv žádán od poddaných svých věrných milých jednoty Bratrské, těch, kteří se k vyznání víry křesťanské v konfesi té jejich obsaženému a J. M. slavné paměti cís. Ferdinandovi ve Vídni od pánů a rytířstva království Českého podanému hlásají, obyvatelů městečka Velké a dědiny Javorníka, abych jim za zbor a dům obdarování dal a na budoucí časy osvobodil“, osvobodil jim napřed místa, kteráž slovú zborové, jakž tu v městečku Velké, tak i v dědině Javorníku, aby se tam odkudžkoli k slyšení slova Božího do těch zborů i správcové neb učitelé a kazatelé jmenovaných Bratří neb jejich pomocníci bez překážky scházívali, tu náboženství své křesťanské, aby mohli svobodně vykonávati i užívati v službách slova Božího, křtu svatého, večeře Páně i oddávání a potvrzování k svatému manželství i jiné podle slova Božího k známosti Pána Boha učiti a vésti. V domě tom, kterýž tu v městečku vedle toho zboru svého mají, aby správcové a kazatelé kterýž by jim od Bratří starších, kdy dán byl, se zachoval a tu odpočinutí měl, v tom domě školu svobodně působiti a držeti mohl bez všelijaké překážky mé a kohokoliv jiného, též kněží, žáků i obyvatelů městečka Velké. 

Dává jim právo vařiti si v tom domě pivo pro svou potřebu. Také dovolil, kdyby který učitel od Bratří poddán byl, jenž by byl řemeslníkem, aby své řemeslo provozovati  a výrobky bez překážky prodávati směl. Pak je osvobozuje od všelijakých robot, od pomůcek při vojenské výpravě a všelijakých věcí k tomu dodávání, dovoluje jim držeti si dobytek a pastýře a dobytek pásti bez poškození panství a ostatních obyvatelů.

Dále osvobozuje jim 3 čtvrtě polí: jednu koupenou od Matěje Škrobeného v Závodském poli vedle Jana Havránkových, v Dlouhém poli vedle Jana Hoška. Druhou čtvrť v jedna pole šestery konce v Dlouhém poli vedle Jana Supa, na podsedcích dvoje hony, 2 louky, jednu v Opatově, druhou ve vedlejší rúbanici na Podhájí, u Juříkovic včelínek. Třetí čtvrť, darovanou od Jana Supa k té loučce v 3 řady, Losky 2, jeden v Závodském poli, druhý v Bozatíně. To vše jim osvobodil. Ještě jim dal svobodu se svým statkem dědičně nakládati.

Na důkaz, že to vše věrno drženo bude, potvrdil listinu svou pečetí a požádal Jana z Kunovic, na Brodě Uh. a Hluku, a Petra Vojsku z Bogdunčovic na Veselí a Količíně, aby ji podepsali. (Dáno na Strážnici v pátek před neděli Quasimodogeniti 1610).

Ze r. 1605 zachoval se inventář všech věcí, které se nalézaly v domě bratrském ve městečku Veliké obnovený po zpustošení městečka a velkém požáru toho roku. Vypočteny jsou:

I.                   Věci památné: Kalichů 5 a patin 5, škatulky 4(2), ampulky 1, krusátko 1 (škrtnuto), ubrusy 4(3,2), ručníky 2, roucha 2, šátkové 3(2),konve veliké s pyskem 2, medenička křtová 1, truhlička almužní, pokladnice nová, truhlička sbírečná.

II.                Knihy obecní: Biblí pražského tištění (jest u Žilky), díl biblí první Bratrské, Píně velký (po Píseckým).

III.             Cínové náčiní: Konev půldruha mázu 1, třížidlíková 1, mázní 1, polomázní 1, umyvadla 2, nálevka s medenicí, mísy větší 2, malé 3, váječný 2, talíře 2.

IV.             Měděné náčiní: Pánev k vaření ryb, medenice pod umyvadlo, moždíř s paličkou, kadelnice(kaditelnici), pravda, ohřívadlo pod mísy, cedítko měděné svícnové 2, zvoncové malé 2.

V.                Nádobí dřevěné: Almárka v světnici 1, stolice (legaty)2, bečka pro mouku 1, vidly 2, žebříky 2.

VI.             Povlaky na lože, šaty: Cejch konopných 4, koudelných 3, plachta koudelná 1, ubrusy konopné 2(1),koudelné 2.

VII.          K domu přináležející věci: 

Po bitvě bělohorské byla i zde násilná reformace zavedena, ale fara zůstávala dlouhou dobu neobsazena a podřízena faráři do Strážnice. Obyvatelstvo potaji drželo se svého vyznání, zejména za 30. leté války. Teprve misiemi od hradišťských jesunů hojně konanými byli 

Veličené na katolictví obráceni. Přes to však po vyhlášení tolerančního patentu 200 osob k protestantismu se přihlásilo.

Teprve od r. 1693 počíná Martinem Jurkovským, jenž byl zároveň farářem novolhoteckým a komendantem lipovským, nepřetržitá řada farářů. Obyčejně odtud povýšeni byli na faru Strážnickou, kde se stávali děkany.

R. 1704 dne 9. listopadu vpadli Kurucové do Velké, faráře zbili, zajali a peníze mu vyloupili. Nejdéle zde působili: Bartoloměj Halámek (r. 1713-1731), Jiří Rychlík (r. 1733-1734), Josef Pelíšek (r. 1768-1790), František Timmel (r. 1823-1842), Martin Novotný (r. 1853-1879), Jan Podsedníček (r. 1879-1893).

Nejstarší rukopisy farního archivu jsou kostelní účty z r. 1693, matriky počínají se r. 1708. 1872 je zde farní knihovna, jež čítá přes 300 knih. Kostelní prádlo a starší armády ukradeny byly r 1855 neznámými zloději.

Záduší obnáší přes 5000 kor., farní obročí okolo 60 000 kor.

Fára bývala velmi výnosná, z Velké dávali desátku: pololáník kopu žita (pšenice) a tolik ovsa, čtvrtník ½ kopy a 4 snopy žita a ovsa, ½ čtvrtník 1 mandel 2 snopy a záhonkář 8 snopů žita a ovsa, celkem obnášel desátek z Velké 51 kop pšenice a tolik ovsa. Z Lipova dostával 33 kop pšenice a ovsa a 1 kopu 6 slepic, z Hrubé Vrbky 16 kop 30 snopů pšenice a ovsa a 33 slepic, totéž také z Javorníka, ze Lhotek 37 7/8 měřic ovsa, 12 ¾ mázu másla a 51 slepic, ze Súchova 4 zl. Farní budova, ku které patřily 4 zahrady, měla r. 1775 čís. 507. V Súchově měla fara na 2 jitra pole. Výkupného ze snop platili ve Velké 6 kr. Nyní jest jen přifařen Javorník. Lidé evangelického reformovaného vyznání patří na faru do Javorníka, angburského vyznání do Hrubé Vrbky.

Hřbitovy ve Velké 4: 2 katolické, totiž starý hřbitov okolo kostela, na který již drahně let se neponechává, a nový pod městem, který hraniční se hřbitovem evangelickým, vedle kterého je hřbitov židovský.

Řádného literátského kůru, řízeného stanovami zde nebylo, ale vždy bývalo několik dobrých zpěváků, kteří zpěv kotelní řídili. Známa jsou doposud jména dávno již zemřelých zpěváků Tomáše Mikulčíka, Jana Malečka, Ondřeje Štefánka a posledního Martina Zemana(1888).

Kostelní zpěv řídil dle kancionálu „Slavíčka“, jehož jeden výtisk v kostele se dochoval.

Školy, které zde stávaly, zanikly brzy po bitvě Bělohorské a byly teprve obnoveny, když fara zdejší opět byla osazena. Již r. 1686 jmenuje se rektor Velický Jan Walder a v kostelních účtech z r. 1693 stojí položka 1 zl 20 kr. rektorovi za zpívání pašijí. R. 1775 měla zdejší škola(Normalschule) domek č. 60 a při něm zahradu. Zprávy o zdejší škole a o učitelích na ní působících častými požáry shořely. Dosud u starých lidí v paměti žije Petr Jeřábek, který zde působil okolo 50 let až do r. 1848. Po něm následoval dekretem ze dne 5. června 1861 Antonín Pospíšil. Mladším učitelem byl Alois Fiala, který  v r. 18 8 dnem 1. března byl ustanoven prozatímním správcem školy v Javorníku a na jeho místo ustanoven p. Ladislav Wittoch, který krátce na to ochuravěl a odebral se ku svým rodičům do Prahy. Dne 1. března 1890 nastoupil místo mladšího učitele Al. Fialy, který byl ustanoven v Malé Vrbce, výpomocný učitel Josef Švábenský a Maloměřic do 15. července t. r. Sbor velický 9. května 1890 zúčastnil se pohřbu okr. dozorce škol Petra Sedláčka, který sám ku pohřbu napsal oznámení a pozvání, které je přiloženo ku školní kronice obecné školy velické. Po uč. Jos. Švábenském byl ustanoven František Nechyba zatimním podučitelem.

V roce 1891 po 30-tiletém působení odchází nadučitel Ant. Pospíšil na odpočinek a dekretem ze dne 20. července 1891 ustanoven nadučitelem Karel Klusák, správce školy v Josefově, který nastoupil místo 1. září 1891.

Dne 25. září 1892 byl jmenován nadučitel na odpočinku Ant. Pospíšil čestným občanem Velké zároveň s farářem Janem Podsedníčkem a uděleny jim čestné diplomy.  

V r. 1893 dnem 21. října ustanoven zdejším farářem Ant. Daněk, kooperátor z Přerova.

V r. 1894 ve dnech 22. a 23. července uspořádána přičiněním učitelského sboru výstavka. Druhého dne 23. července uspořádán výlet do Filipova, jehož se zúčastnili zemští poslanci Josef Pavlica a Josef Štancl, ředitel nár. divadla v Praze Šubrt, spis. Vilém Mrštík, školní Bartoš, ředitel Janáček, prof. Klvaňa, ředitel Mareš aj.

V r. 1895 po 4 ½ letém působení odchází podučitel Fr. Nechyba do Lipova, jako učitel na trojtřídní obecnou školu v Lipově a 1. března nastupuje místo něho Julius Pokora.

Dnem 1. září ustanoven podučitel obecné školy v Javorníku, Jan Pellar, podučitel ve Velké.

Dne 10. června 1895 přijeli okresní hejtman baron Friče, lékař Dr. Mandel a řed. velkostatku hraběte Magnise Hoffman za příčinou jednání o novou stavbu školy.

28. srpna 1895 přesazen podučitel Julius Pokora do Hrušek u Břeclavi. V r. 1895 dne 3. ledna podána obecním zastupitelstvím žádost zemské školní radě ku stavbě školy.

Dne 15. ledna komisionelní řízení ku stavbě školy. Obecní výbor podal sněmu markrabství Moravského za tím účelem petici v půjčku 4000 zl.

Plány na školu, které vypracoval Jos. Doležal, stavitel z Veselí, schváleny nebyly, proto dalo místodržitelství zhotovit nové plány s budovou jednopatrovou, s nákladem 15 000 zl.

Subvence obdržela obec 3000 zl. a 4% půjčku na 10 let v obnosu 4000 zl.

22. června 1896 započato se stavbou školy. Stavitel Jos. Doležal z Veselí nad Mor.

Ve středu 18. července 1896 konána slavnost kladení základního kamene k nové čtyřtřídní školní budově ve Velké, za účasti předsedy okresní školní rady Augusta svob. p. z Friesů, učitelů okolních obcí, místní školní rady, obecního výboru a hojné účasti občanstva.

V základním kameni nalézá se pergamenová listina, uzavřena v plechové krabici, kterou sepsal správce školy a podepsali: předseda okr. školní rady,učitelský sbor, členové místní školní rady, obecního výboru a přítomné učitelstvo. Objejí je ve školní kronice, jakož i proslovy při poklepnutí kladivem na základní kámen. 

Industriální učitelkou byla ustanovena Kateřina Zemanová.

Odpůrcové školy podali proti zadání školy staviteli Jos. Doležalovi protest, který byl zemkým výborem jako bezdůvodný zamítnut. Olomoucký arcibiskup Dr. Th. Kohn daroval na stavbu školy 50 zl. r. č. 

27. července 1897 kolaudace školy. 16. srpna 1897 svěcení školy. 26. ledna 1898 jmenován def. podučitel Jan Pellar učitelem a 5. února ustanoven podučitelem Jul. Pokora, podučitel v Hruškách, který 1. března službu nastoupil. 1. dubna 1898 jmenován prozatímním podučitelem Emanuel Píštělka prozatímní podučitel z Mouchnic na Vyškovsku.

Farář Jan Podsedníček ze Strážnice, čestný občan zdejší věnoval na stavbu školy 20 zl.

V roce 1899 od 13. dubna zavedena ve IV. třídě polodenní vyučování, poněvadž podučitel Emanuel Píštělka bude vyučovati exkurendně  v Javorníku, kde se uprázdnilo místo podučitelské. Celodenní vyučování opět od 10. června t. r.

15. dubna 1901 podučitel Julius Pokora odchází na dovolenou pro nemoc. III. a IV. třída vyučovány polodenně do velikonočních svátků. Potom spojeny.

25. srpna 1901 podučitel Emanuel Píštělka jmenován definitivním podučitelem ve Hroznové Lhotě a Vilemína Novotná z Mor. Nové Vsi jmenována proz. učitelkou zde, a 1. září službu nastupuje. Dovolená poduč. J. Pokora prodloužena.

17. září ustanoven výpomocným podučitelem kand. uč. Karel Pokorný z Ochozi. 6. listopadu 1901 podučitelkou Božena Černá ustanovena def. podučitelkou ve Velké s nastoupením 1. března 1902.

18. listopadu 1901 zemřel podučitel Julius Pokora a 20. listopadu pohřben ve Velké.

6. prosince 1901 v 10 hod. večerní vržen byl neznámým pachatelem kámen velikosti větší než pěst takovou silou do oken správce školy, že prorazil dvě tabule okenní a střepy skla padly na blízkou postel, kde spal správce školy. Kámen zadržen byl spuštěnou záclonou. Poraněn nebyl nikdo. Čin byl spáchán ze msty. 25. února 1902 zemřel nadučitel na odpočinku 

Antonín Pospíšil a pohřben 27. února za veliké účasti občanstva a učitelů. 1. března 1902 prozatimní podučitelka Vil. Novotná ustanovena ve Tvarožné Lhotě a podučitelka Božena Černá nastoupila službu jako definitivní podučitelka. 1. listopadu 1902 speciální pokračovací kurs hospodářský pro mužskou mládež škole odrostlou.

25. ledna 1903 učitel Jan Pellar vede správu školy v Javorníku za nadučitele Frant. Mašíka, který obdržel zdrav. dovolenou do konce června 1903. Místo něho ustanoven ve Velké Karel Ochman z Těšenic, který nastupuje 26. ledna 1903. 17. června 1903 propuštěn Karel Ochman okr. škol. radou v Hodoníně ze školní služby.

Od 1. září 1903 podučitel Alois Zatloukal.

12. září 1904 rozšířena zdejší škola na pětitřídní nákladem 400 K stavitelem Jos. Doležalem za Strážnice. 

17. září jmenován zatímním podučitelem Jan Pavliska.

9. února 1905 def. učitel 2. tř. ze Staré Břeclavi ustanoven def. učitelem ve Velké a na jeho místo nastupuje zatímní podučitel Jan Pavliska. 

Učitel Zatloukal dostává dovolenou do konce r. 1905. Po čas jeho dovolené vyučuje prozatímní podučitel Jan Pavliska. 9/9 1905 povolena pobočka při IV. třídě a jmenován na ni uč. Aug. Hladký, který však místo nenastoupil, poněvadž musil nastoupit vojenskou službu. 

9. října 1905 ustanoven učitel Josef Pilát z Kostic ve Velké a přidělen zatímně na obecnou školu ve Znorovách. 

6. prosince 1905 jmenována Jos. Doležalová, kand. učitelství zatímní učitelskou místo učitele Josefa Piláta. 

29. prosince jmenován výpomocný učitel Jan Pavliska zatímním učitelem od 1. ledna 1906.

Učitel Alois Zatloukal na vlastní žádost dán na dočasný odpočinek dne 31. března 1906. Na jeho místo zatímně ustanoven uč. Bohumil Karafiát z Javorníka. 

V roce 1906 změněny prázdniny od 1. července do 31. srpna.

19. září 1906 ustanoven kandidát učitelství Metoděj Zahradník z Nového Města zatímním učitelem při zdejší škole.

28. září 1906 jmenován kand. uč. Heřman Okrouhlý z Telče zatímním učitelem zde místo vzdavšího se M. Zahradníka.

6. října 1906 ustanoven místo předešlého, který se místa vzdal, Frant. Nosterský, kand. učitelství z Vlasatic u Pohořelic.

2. května 1907 prozatímní uč. Jan Pavliska, ustanoven definitivním učitelem při zdejší škole.

20. srpna 1907 zatímní učitel Frant. Nosterský jmenován zatímním učitelem v Lipově. Zatímní učitelka Al. Švandová jmenována zat. učitelkou při zdejší škole od 1. září 1907.

2. září 1907 jmenována Vlasta Zemanová, kand. industr. uč. zatímní učitelkou žen. ručních prací. 

30. září 1907 zatímní učitelka Aloisie Švandová jmenována zatímní učitelkou v Újezdě okres Hustopeč.

23. října ustanovena zatímní učitelkou Marie Řehořková, která místo nenastoupila a msto ní 28. října jmenována Marie Jahůdková.

16. února 1908 učitelka Božena Zatloukalová jmenována učitelkou I. třídy při obecné škole v Břeclavě od 1. března 1008.

18. března 1908 učitelka Emilie Stará z Prušánek ustanovena zatímní učitelkou ve Velké od 1. dubna 1908.

5. května 1908 zemřela ind. učitelka Kateřina Zemanová. Vyučovala zde 30 ½ roků.

2. března 1908 připuštěn jako hospitant abiturient Jaroslav Hudeček. 

26. srpna 1908 zatímní učitelka Marie Jahůdková ustanovena zatímní učitelkou v Čejkovicích  od 1. září 1908. 1. září 1908 ustanovena zat. učitel Jindřich Novotný z Dol.Bojanovic  zatímním učitelem zde.

Zemská školní rada ponechala výnosem ze dne 10. srpna 1908 pobočku při IV. tř. 

8. srpna 1909 konána první schůze pro zřízení měšťanské školy, na které promluvil ředitel Josef Úlehla ze Strážnice. Účast slabá: z Velké 50 osob, z Javorníka 16 osob.

20. července zatímní učitelka Emilie Stará jmenována definitivní učitelkou II. třídy. 28. srpna 1910 jmenován zatímní učitel II. třídy Jindřich Novotný definitivním učitelem II. třídy v Javorníku. 

Na jeho místo jmenován zat. uč. II. tř. Vladimír Klusák, zatímně působící v Javorníku. 

28. září 1910 povolena pobočka(zimní)při páté třídě. 1. listopadu 1910 ustanoven zat. výpomocným učitelem ve Velké kandidát učitelství Josef Pruška z Rovečína.

31. března 1911 výp. zat. uč. II. tř. Josef Pruška propuštěn, poněvadž při V. tř. koncem března zimní pobočka přestala. 30. dubna 1911 přidělen od 1. května t. r. učitel 2. tř. Jan Pavliska výpomocně službou do Malé Vrbky na čas potřeby. IV. tř. b) a V. třída spojeny.

15. května 1911 stabilizována pobočka při IV. třídě s podmínkou, že bude pro ni učebna a systemizováno místo učitele I. tř. 1. listopadu 1912 přidělen službou na jednotřídní expozituru ve Vápenkách uč. 2. tř. Jan Pavliska.

Na jeho místo ustanovena kand. učitelství Miloslava Páčová z Kuželova. 1. září 1913 zat. učitel Vladimír Klusák ustanoven zatímně uč. II tř. v Tasově. 1. září 1913 uč. II. třídy Jan Pavliska vrátil se z Vápenek. 

9. dubna 1914 konána druhá schůze pro zřízení měšťanské školy na které promluvil řed. Nopp ze Strážnice.

6. června 1914 zemřel P. Antonín Daněk, farář zdejší, který zde působil 21 let. Celá obec i hojně lidí z okolí zúčastnili se jeho pohřbu.

13. června 1914 přijela z Hodonína komise k jednání o zřízení měšť. školy. Poněvadž obec nepodala záruky, že školu postaví a bude moci vydržovati, bylo jednání bezvýsledné a dána obecnímu výboru jednoměsíční lhůta, uspořádati záležitost obecních pastvin ve prospěch obce, načež se bude dále o škole jednati.

V roce 1914 pomáhali učitelé dobrovolně při žních zvlášť těm, z jejichž rodin nastoupil někdo vojenskou službu.

7. září 1914 nastoupila službu ve Vápenkách učitelka Miloslava Páčová. Při druhé výzvě(do 42 let)nastoupil vojenskou službu učitel Jan Mazůrek dne 12. září 1914.

6. prosince 1914 při odvodech odveden uč. Jan Pavliska.

5. ledna 1915 nastoupila zde službu zatímní učitelka Dorota Valentová z Popelína(okres Dačice). 1. února 1915 nastoupil učitel Jan Pavliska činnou vojenskou službu.

Zatímní učitelka Dorota Valentová nastoupila službu v Nové Lhotě.

Následkem odchodu učitelů k činné vojenské službě zavedeno ve všech třídách polodenní vyučování. 8. února 1915 zatímní učitelka Marie Marková nastoupila zde službu.

16. dubna 1915 nastoupil zde službu zatímní učitel Julius Klusák z Moravského Žižkova. 

Ve 4.a) a 5. třídě zavedeno celodenní vyučování, tím, že 4.b) spojena s 5. třídou.

21. května 1915 zatímní učitel Julius Klusák nastoupil zatímně místo ve Strážnici. 

5. června 1915 zatímní učitelka Dorota Valentová nastoupila zde místo. Výpomocná učitelka Marie Marková jmenována zat. výp. učitelkou ve Strážnici.

30. června 1915 obdržela učitelka Dorota Valentová dekret. 25. srpna 1915 ustanovena kandidátka učitelství Aloisie Findeisová z Drnovic výpomocnou učitelkou ve Velké od 1. září na čas potřeby.

7. září 1915 při odvodech 43-50letých odveden učitel Jan Pellar a také předseda místní školní rady Josef Slovák. 17. ledna 1916 učitel Jan Pellar nastupuje vojenskou službu. Učitelka Emilie Stará nastupuje 1. ledna 1916 ze zdravotních příčin tříměsíční dovolenou.

27. ledna 1916 zproštěn vojenské služby učitel Jan Pellar na neurčitou dobu.

6. února 1916 vrátil se na své místo zat. učitel Julius Klusák do Lipova. Učitelce Emilii Staré prodloužena dovolená do konce dubna a 1. května ustanovena učitelkou ve Vnorovách.

12. května nastoupila učitelka Ludmila Karníková službu na zdejší škole. 1. září 1916 učitelka Ludmila Karníková přeložena na službu do Kněžduba na na její místo nastoupila výpomocně akad. malířka Svatava Béňová.

16. září 1916 def. učitelka Olga Hrochová z Mutěnic přidělena ze zdravotních příčin přeložena do Velké a zatímní učitelka Aloisie Findeisová přeložena z Velké do Tvrdonic.

Následkem soupisu osevné plochy vyučují od 23. května 1918 v 1. třídě(celodenně)industriální učitelka Vlasta Zemanová, ve 2 tř. a 3. tř.(polodenně)a ve 4.a)b) třídě(polodenně)správce školy Karel Klusák. Ženským ručním pracím se nevyučuje. Pátá třída se nevyučuje.

13. června 1918 ustanoven farářem P. Jan Skyva, uvítán družičkami, školními dětmi a občanstvem. Od začátku války působil jako polní kurát v poli. 1. září 1918 byl ustanoven zatímním správcem školy v Hrubé Vrbce Jan Mazůrek, který byl sproštěn vojenské služby do 15. července 1919.

9. září 1918 zatímní učitelka Marie Habenichtová z Nové Lhoty ustanovena ve Velké. 9. září 1918 uč. Jan Pellar a učitelka Svatava (Zemanová) Beňová konají soupisy zásob po vyučování. 16. října 1918 následkem vypuknutí chřipky mezi školními dětmi zavřena škola až do 4. listopadu. 28. října 1918 prohlášen v Praze československý stát veřejnou státní správu přejímá Národní výbor. 1. listopadu 1918 slavnost ve škole zřízení československého státu a vzpomenuto bitvy na Bílé hoře. Škole, kostel a některé domy ozdobeny bíločervenými prapory. Prezidentem zvolen profesor T. G. Masaryk.

V listopadu 1918 zatímní učitelka Miloslava Páčová vrací se po 4 letech a 3 měsících z Vápenek do Velké. 7. března 1919 oslaveny narozeniny prvního prezidenta republiky a ukončeno zapěním národní hymny. Pro nedostatek topiva zastaveno ve škole vyučování a sice od 20. února do 8. března 1919 a od 17. do 27. března 1919.

Zatímní učitelka Miloslava Páčová nastoupila službu v Malé Vrbce. 28. března 1919 zatímní učitelka Svatava Béňová ustanovena učitelkou na dívčím lyceu v Levoči na Slovensku. Učitel Vladimír Klusák vrátil se z francouzského bojiště a nastoupil službu na zdejší škole 1. ledna 1919. 1. dubna 1919 nastoupil zatímní učitel z Hrubé Vrbky Rudolf Kynčl službu na zdejší škole. 4. května 1919 zahynul generál Dr. Milán Rostislav Štefánik. 31. srpna 1919 následkem opožděných žní prodlouženy hlavní prázdniny do 15. září 1919. 1. listopadu 1919 nastoupil učitel Jan Pellar jako zatímní správce školy službu v Malé Vrbce a učitelka Miloslava Páčová nastupuje místo ve Velké. Pro nedostatek topiva zastaveno vyučování od 13. do 20. února 1920.

22. srpna 1920 onemocněl správce školy K. Klusák a správu školy vede nejstarší člen sboru Vladimír Klusák. 2. září 1920 jmenována zatímní učitelkou Ludmila Semotanová v Mutěnicích. Abiturient Martin Hudeček a absolvent gymnasia Jan Zeman jmenováni výpomocnými učiteli při zdejší škole. 22. října 1920 obdržel Jan Pavliska, ruský legionář dovolenou do 31. prosince 1920. Týž vrátil se v létě ze Sibiře. 1. ledna 1920 nastoupil službu učitel Jan Pavliska a zatímní výpomocný učitel Martin Hudeček ustanoven zatímním správcem školy v Nové Lhotě. 18. února 1921 onemocněl tyfem zatímní učitel Jan Zeman. 5. března 1921 povolila zemská školní rada zřízení smíšené občanské školy ve Velké. Od 8. do 15. března udělena učiteli Rudolfu Kynčlovi dovolená za účelem konání příprav ku otevření měšťanské školy. 22. března 1921 dána zdravotní dovolená učiteli Janu Zemanovi. 1. dubna 1921 otevřena I. třída měšťanské školy a zatímním odborným učitelem a zástupcem ředitele jmenován učitel Rudolf Kynčl. 18. května 1921 prodloužena dovolená učiteli Janu Zemanovi až do konce června 1921. Ten však konce dovolené nedočkal. Zemřel 3. června 1921. 17. června 1921 konáno komisionelní jednání o měšťanské škole. Prozatímní místnosti schváleny. Ředitelem při měšťanské škole ustanoven Antonín Osvald a odborným učitelem I. odboru jmenován uč. Rudolf Kynčl. 1. září 1921 jmenována zatímní učitelkou Ludmila Ambrozová a výpomocně Antonín Chalupník, který se nedostavil. 1. září 1921 uč. Jan Pavliska přidělen výpomocně zatímně na měšť. školu. 5. září 1921 jmenován výpomocným učitelem Karel Procházka, abiturient reálky v Hodoníně. 1. ledna 1922 udělena učitelce Ludmile Osvaldové tříměsíční zdravotní dovolená. 31. ledna 1922 učitel Karel Procházka nastupuje vojenskou službu a místo něho jmenován zatímně Jan Páč z Kuželova. 1. září 1922 jmenována zatímní učitelkou Anna Zajíčková Kynčlová, učitelka v Pečkách. Uč. Jan Pavliska přidělen zatímně na měšť. školu. 1. dubna 1923 odchází na dovolenou učitelka Anna Kynčlová. Dovolená končí 30. června 1923. 10. dubna 1923 jmenován zatímně uč. Josef Koudelka z Čejkovic. 1. září 1923 ustanoven učitel Josef Koudelka zatímně v Javorníku. 18. června 1924 zúčastnili se učitele obecné a měšťanské školy a několik žáků a žákyň, kteří p. prezidenta přivítali. 1. května 1925 odchází na tříměsíční zdravotní dovolenou učitelka Anna Kynčlová. Koncem měsíce října na vlastní žádost v r. 1925 odchází správce školy Karel Klusák pro 45leté a 2 měs. školní službě na odpočinek. Při odchodu na odpočinek jmenován čestným občanem a odevzdán jemu diplom. 1. listopadu 1925 pověřen byl zdejší ředitel měšťanské školy Antonín Osvald správou školy obecné. 1. listopadu 1925 ustanoven zde zatímně učitel Jos. Vyhnánek, který 3. května 1926 odchází do Hrubé Vrbky jako zatímní zastupující učitel. 3. května 1926 nastoupil místo něho Martin Hudeček dosud učitel v Javorníku. 1. září 1926 vrátil se učitel Josef Vyhnánek a zatímním správcem školy jmenován zat. učitel Martin Hudeček. 1. září 1927 přidělen byl dosavadní ředitel měšť. školy Antonín Osvald zatímně jako ředitel na měšť. školu do Lanžhota. Zástupcem ředitele pověřen odb. uč. Rudolf Kynčl. 1. září 1927 dosavadně výpomocně učitel měšť. školy Jan Pavliska na vlastní žádost poukázán na původní své místo na obecnou školu ve Velké. 1. září 1927 přidělen uč. Vladimír Klusák výpomocně na měšťanskou školu ve Velké. 1. října 1927 otevřena živnostenská škola pokračovací. Správcem školy ustanoven zástupce ředitelův Rudolf Kynčl, vyučujícími učiteli Jan Bureš a Josef Vyhnánek.