neděle, 27 leden 2019 13:33

Nejstarší historie obce

Po smrti Ulmanově, jenž zemřel bezdětek před r. 1365, zabral jeho majetek odumřelý markrabí Jan a nehledě k tomu, že Velká z větší části příslušela klášteru, daroval ji r. 1370 Benešovi z Kravař a ze Strážnice zároveň s osadou Javorníčkem (Javorníkem). (Cod.X.,94)

Tím spojena byla Velká, dříve statek samostatný, se statkem Strážnickým, se kterým od té doby sdílela tytéž majitele, avšak pořád do dneška vedena jest Velká jako statek zvláštní ke Strážnickému jen připojený.

Na krátko někdy přikázána byla některému mladšímu členu z rodiny pánů z Žerotína a na Strážnici, protož od XV. stol. ve veřejných listinách málokdy se připomíná. 

R. 1468 když panství Strážnické zastaveno bylo Janu Bohatému z Žerotína, vypočítány dobytek a fundus instructus ve dvoře Velickém: 6 klisen, 1 koník, 4 hříbata, 2 krávy, stožek špaldy a druhý ovsa, 1 brána, železa ze 2 pluhů, sena na 10 vozů – Věru stav velmi zbídačený. Po roce 1508 držel Velkou a Lipov s osadami příslušnými Bartoloměj z Žerotína, bratr Jana II., ačkoliv tento vrchním pánem těch statků zůstal. R. 1511 Jan z Kunovic pohnal Jana z Žerotína na Strážnici, že mu fojta a některých lidí z Lipova, fojta, purkmistra a některé lidi z Velké, fojta z Předměstí Strážnického a poddané ze Strážnice: Jiříka Frydle, Jana Čuňu a Martina, dále Mikuláše Kutného z Vrbky ku svědomí postaviti nechce, že některé lidi z Kuželového a z Lúky Jiříka Valjatu ve svých městečkách Lipově a Velké pobrati a některé z nich do věže vsázeti rozkázal.

V průhonech z r. 1512 zapsána jsou jména obyvatelů Veličanů: Vávra Chroček, Václav Dědků, Pavlík Kolář(poddaní Bartoloměje z Žerotína),Vávra Tuček, Bartoš Slovák, Ščepán Blažkův a Martin(poddaní Jana z Žerotína), kteří byli rukojmí za jistého Jana Zelňáka. Také Jiřík Neterda a Jiřík Babka, které Uh. Brodští žádali za svědky.

R. 1594 bylo ve Velké pololáníků 72,(půl)čtvrtníků 128, podsedníků 56 a půlpodsedníci 4. Plat stálý z gruntů byl následující: z podsedků (1/8 lánu) 4 gr. 3 ½ d., z ½ podsedku 2 gr., ½ lánu 18 gr., za sýr po 2 gr., ze vejce po 5 d., ze čtvrti role 9 gr. Suma toho platu z gruntů byla 83 zl. 10 gr. 3 ½ d., za sýry 8 zl. 28 gr. 3 ½ d. a za vejce 3 zl a 5 gr. 6 d., ze 34 krčem 9 zl 3 d.

O sv. Václavě mimo hořejší poplatky dávali ještě z ½ lánu 4 slepice. Ovsa platového purkrechtního dával pololáník 2 měř., čtvrtník 1 měř. a ½  slepice a podsedník ¼ měřice a ¼ slepice. Pšenice oujezdní platili pololáníci a čtvrtníci o sv. Václavě 4 mty 19 měř.

Mlynář „na Mezi“ Matěj Přerovský z Hradiště dává při sv. Václavě 4 zl. a dvakráté po 16 měř. pšenice, mlynář Žilka dává po 16 zl.

Od 12 řezníků dostává vrchnost po 2 kamenech loje, při velkonoci od každého jeřábka a za jatky dvakráte po 13 gr. Z najatých luk platili někteří hospodáři (i přespolní) 14 měřic pšenice a 14 slepic, z tratě „Koutů“, kde byly role, zahrádky, zelnice i louky, platilo se po dvakráte po 54 zl. 3 gr. 2 d.

Běžní důchodové z městečka Velké byli: kdož pálí uhlí dává do roka 1 zl., z pálení a prodeje vápna dává každý 3 zl., kolář a kovář každý 8 gr.o sv. Jiří a o sv. Václavě, v pivovaře Velickém vaří se na výstavu po 10 sudích. Při mlýně jsou 2 valchy, soukeníci domácí dávají od zválení každého postavu po 2 gr., přespolní po 3 gr.

Celá obec dávala z lázně obecní 1 met 18 měř. pšenice, za vinný šenk dvakráte po 40 zl., za vola 2 kráte po 6 zl., za šindel jednou 2 zl 20 kr., ze hlásku 8 zl. Povinnost robotní měli jako v Petrově. Zároveň s novými rejstry pořízeny byly r. 1594 nové gruntovní knihy pro městečko Velkou a pro Závodí zvláště s nápisem „Registrum pro snadnější vyhledávání gruntův městečka Velkej (Velikej) a spravedlnosti lidskej, co komu na kterém gruntě a pokud jaká spravedlnost náleží, to dále při jednom každém gruntě poznamenáno najdeš. Stalo se L. P. 1594 při spravování Nových Register“.

Z těch záznamů dovídáme se, že více než polovice gruntův, jichž bylo v městečku 132, stálo mezi lety 1604-1628 pustými, některý grunt déle než 20  let. Grunt č. 18 byl dům bratrský, který ve středu v den sv. Mistra Jana Husa prodán byl Šťastnému Hladkých r. 1594 a r. 1599 jej koupili přední správcové a hospodáři zboru Velického s povolením úředníka p. Šponara z Blinsdorfu od Št. Hladkýho. (To bylo na záduší a vzdělání zboru-r. 1604 pustý). Také grunt č. 118 se čtvrtí roli byl k sboru přikoupený. Grunt č. 99 byl radnicí(rathouzem) městečka. 

Léta 1578 podle zápisu knih starých purkrechtních na listě 176. koupila obec fojství s lánem rolí, s lukami i jiným, což k němu přináleželo od Baltazara Zámečníka za sumu 250 zl. Grunty č. 22 a 24, které byly r. 1618 pusté, koupil žid Šalamoun avšak bez polí.

„Na Závodí“ bylo také přemnoho gruntů pustých, které dlouho neobdělané zůstaly. U některých stojí poznamenáno: „tento grunt jsouc pustý a rozbořený, bude-li kdo chtíti jej koupiti, začby-koli prodán byl, J. M. pánu náležeti“. Grunt č. 8 po smrti Vaňka Kopřivy prodán byl úřadem Velickým se čtvrtí rolí hospodářům zboru Velického za 100 zl r. 1606. (1618 pustý).

Daniel Třískal věnoval svůj grunt na záduší kostela velického na ten jistý způsob, „aby kněží Veličtí nynější i budoucí toho gruntu i rolí užívali, obsívali a „skopné“ každého roku, cožkoli málo nebo mnoho bude, na kostel velický dávali a ten grunt i pole aby nebyl nikdy prodáván, od záduší kostela odnímán, nyní i v časích budoucích“.

Mlýny „na Závodí“ byly: Mlýn Mezný(neb „na Mezi“). 1594 ve středu po sv. Jakubu za purkmistra Vaňka Jakšova a spolutovaryšů jeho prodán jest mlýn po neb. Tomášovi, Meznému mlynáři, zůstaly ze vším k témuž mlýnu příslušenstvím za sumu 800 zl., r. 1633 mlýn Mezný p. Martin Janko prodal Adamovi Polukovi za 460 zl. k r. 1659 jest poznamenáno, že ten mlýn zpustl, nynější majitel Martin Janko nemá prostředků k vystavění. Protož zavolal J. M. p. Frant. z Magny pány: urozeného a statečného rytíře Václava Bílovského, Jana Zemana, strážnického polesného Jana Gabriele, mlynáře hodoňského, Jíru Žilku, mlynáře horního a Matěje Mlčíka, mlynáře lipovského a jednomyslně při nynějších těžkých a obtížných časích tento mlýn za 500 zl vyšacovali. Tento mlýn ráčil J. hrab. Mil. jakožto dědičný pán gruntův na sebe potáhnouti a jej skrze úředníka svého Baltazara Vogla Janovi Krejčířovi, mlynáři prodati za 500 zl. 

Mlýn Lukáše pod Dolní horou  koupen po Vaňkovi Ševcovi, r. 1631 byl na něm Jan Žilka pod městečkem Velkou, r. 1670 jeho syn Jiří Žilka. Mlýn Václava Skejpala pod Omyznou, kterýž ho koupil r. 1593 od Pavla Suchomela, r. 1650 prodala ho vdova po. J. Halíkovi Martinovi Lesákovi za 400 zl., poněvadž Jan Halík ten mlýn pustý koupil a při něm půdy nové, kola, kameny, truhly, koše a jiné věci k mletí potřebné rozdělal, za takové dílo má výš jmenovaný složiti vdově 51 zl. 12 gr. 6 d. – R. 1652 prodal Martin Lesák 3 díly toho mlýna Martinovi Kovářovi a 1 díl Martinovi Maňákovi, r. 1654 je prodán Jurovi Petruchovi.

Podivná osobní jména tehdejší: Duspiva, Močihuba, Nedoťal, Kozub, Ochlasta, Zvedinos, Šidlák, Hasasa, Ležakuje, Dusný, Klouch, Znakhuda, Fňukal, Ohuma, Mačigal.

Z r. 1594 zachovaly se také sirotčí rejstra městečka Velkej, která jdou do r. 1617. Nápadno jest, že není jediný případ, poznamenán, kde by byl sirotek od nepřátel zajat a do Uher odveden, jakých mnoho čteme v sirotčích rejstrech Lipovských. Nápadná jména: Barynul, Kštěc, Obujse, Cavrnoh, Švihut Trkva.

R. 1596 pohnal Jan Yetřich z Žerotína a ze Strážnice Jana Yetřicha z Kunovic ze 2000 hř. gr. stř., že mu lidé jeho z Malé Blatničky orali do gruntů náležejících k městečku Velké na podzim r. 1595 d z druhých 2000 hř. gr. stř., že r. 1592 ve středu po sv. Filipu a Jakubu Václav Halových ze Malé Vrbky se 2 syny a Bartoš Soukup ve vsi Kuželového orali do gruntů velických a on to napraviti nechce. Vyřízení těchto sporů se Jan Yetřich z Žerotína nedočkal.

R. 1597 dovolil Jan Yetřich z Žerotína obyvatelům z Velké, že smějí rubati dříví a pásti v panských horách za poplatek 105 ½ měřice ovsa a 105 ½ slepice za podmínek jako Lipovským.

Ve středověku pěstovalo se u městečka Velké také vinařství, zejména bylo to návrší zvané „Ležhora“, kde hojnost vinohradů byla založena, kromě toho byly vinohrady v „Dolních horách“ a pod Bernátku kteréžto sváhy patří nyní Maloblatničanům. Pěstování vinné révy potrvalo až do XIX. století. R. 1669 bylo u Velké 296 vinic.

O Ležhoře máme gruntovní zápisy počínající se rokem 1743. Mají nápis: „Léta Páně 1743 dne 18 července za panování Jeho vysoce urozeného rytíře pana Františka hraběte z Magny, dědičného pána p. na Strážnici a Přestavlkách , totiž i Její Milosti vysoce urozené paní pí Marie Karoliny hraběnky Magnisové (Jeho Paní Mámy), za Jeho Milost ten čas pana hejtmana Václava Y.N.Ertla, plnomocného hejtmana panství Strážnického, za purkmistra Pavla Dominika, rychtáře Martina Psíka, horného Jiříka Krutého založena jest tato horenská kniha na vinohrady v hoře Ležhoře tak řečené: Do kteréžto se zapisovati mají, kdo a kdy který vinohrad zaujal neb zakoupil, prodal, odporučil, daroval a oddal, kdežto jeden každý chudý i bohatý spravedlností svých doptati se bude moci. Však pokud vinohrady dělati budou, neboť jestli že by který vinohrad přes 3 roky neb léta pořáde sběhlá pustý ležeti zůstal, takový vinohrad na druhého souseda odevzdán a připsán býti má. Na potvrzení toho my úřady toho času budouce (jsouce) svými dobrými jmény a podpisy potvrzujeme.

My úřady starší: Jiřík Sekerka, Martin Hroš, Jan Štefánek, Jan Kučera, Pavel Pešek, Jan Pytel, Jan Čajka, Pavel Tomčala, Jura Čahel, Martin Sekerka, Matěj Kovářů.

O Matulově vinohradě tam čteme: „Jura Matula umřel, vdova jsouc starostí sešla, nemohouc v tom vinohradě pracovati, dává ¼ zeťovi Budínkovi, měl by sice po otci takový vinohrad na syna podat, ale syn Martin Matula mladý předně svou matku odběhl a opustil a utekl na Uherskou stranu se ženou a se vší majetností co měl, nad svým právem dědičným shrdl a jeho opovrhl a tam po krátkém čase umřel. Tak i to dědictví na tom vinohradě propadl a tak matka jeho dědička, komu se líbí, tomu oddělila.“ Nová zde se vyskytující podivná jména osobní: Kostelan, Vítustčík, Šťahlík, Sovyčanský, Švegárek, Holčík, Bučenec, Buchtař, Janás, Vrlík, Šulák, Ploštica, Fógadia, Kaňůrek, Vydařený Cibalík, Šikurka, Gazárek, Salamon Gabriš, vrchnostenský páleník r. 1785.

Provnáme-li platy  v urbáři Žerotínském z r. 1594 s platy v urbáři založeném r. 1636 za nového pána Františka z Magni, hraběte na Strážnici, shlédáváme, že jsou si stejné, jen za sůl platilo se dvakráte po 6 zl. Jména tratí velických v tom urbáři byla: Závodí od Hrubej Vrbky, na Závodí, zahrádky u Teplic, pod Vinohrady, v Krátkej, v Jiříkovci, na Podhájí, na Horňansku, na Rovňách, pod Havraní, pod Medočdí, na Bořkovej, na Jezevčím, na Malých Rovňách, v Rybníku, na Střemešníku, pod Ostrým vrchem, v Lipině.

R. 1656 bylo ve Velké obydlených domů 117, pustých 166.

Léta Páně 1700 dne 18. Oct. za panování vys. uroz. p. p. Josefa Antonína Sv. Řím. Říše p. hraběte z Magni. Léto toho založena tato nová lejstra za oficírů p. Joanesa Kořenka a p. Jana Mračnýho, polesného.

„Člověk promine, písmo zůstane, pro jednoho hosťa krčma nezhyne, dluhy po něm zůstanú, šenkýřky jich odpustit musijú“

To sepsal toho času písař městečka Velkej jménem Jiřík Tomalčík.

V těchto rejstrech jsou přede vším poznamenáni sousedé z městečka Velké a Javorníka, kteří vydělali nové louky pod titulem „v Rybníku“ a v „Stremešníku“, kterýchžto milostivá vrchnost hraběcí. Milost p. p. Maxmilián Filip z Magni, pán náš však nejmilostivější a pravý dědic panství Strážnického, nařídil r. 1725, také upraveny louky „Babí rádka“.

Z rejster se dovídáme: že byl r. 1686 ve Velké purkmistrem Jakub Rychlík a rektorem školy a písařem Jan Walder, r. 1689 byl purkmistrem Jan Lukeš, r. 1694 Václav Psík. Od r. 1703-1708 trpělo městečko nájezdy Kuruců, r. 1700 byl rychtářem Jan Slovák, r. 1701 purkmistrem Jiřík Rumíšek, r. 1719 byl plnomocným náměstkem vrchnosti p. Kar. Bern. Srnský a r. 1727 Matouš Fr. Lorenz. R. 1752 byl purkmistrem Pavel Dominík.

R. 1756 bylo ve Velké 1414 celočtvrtníků, 4 podsedky a 53 domkařů, připomíná se fara, škola, panská hospoda a myslivna, bankální výběrčí. Panských pozemků bylo 968 j. 1147, z toho pole 222 j. 1434.

R. 1775 napočítáno v městečku: Celočtvrtníků (měli základem 30 měřic a 8 měr pustých) 18, půlčtvrtníků (někteří z nich měli ¾ čtvrti) s 15 měrami 112, zahradníků neb podsedkářů, kteří  měli 8 ½ míry pole, 10, domkařů 41  a nádeníků bez domků 45. Celočtvrtníci robotovali s párem od Václava do Jiřího 3 dny, půlčtvrtníci polovici toho, zahradníci polovici toho, co půlčtvrtníci, domkaři 1 a 2 dni pěšky.

Pod činži nechaných vrchnostenských pozemků bylo 365 j. 747 a poddanských vlastních 2734 j. 327, z toho bylo vinohradů 177 j. 755.

Trati vinohradské sluly: Ležhora, Bernatky a Dolní hora, celkem byla 204 čísla vinohradů, které drželi nejen Veličané, nýbrž i přespolní: z Hrubé Vrbky 3, z Lipova 3, z Boršic 2, z Blatničky 37, ze Suchova 12 a z Javorníka 28.

Mlynáři: Martin Slovák st. a ml., Tomáš Slovák, vdova Žilková, Matěj Pytel, Martin Tomešek, Jan a Václav Jakubíčkové robotovali buď jako poločtvrtníci aneb konali 8 dní roboty lesařské, z mlýnů platili po 1 zl 45 kr. Mlynář z Javorníka měl u Velké 30 měr pole. Obec si při komisi toho roku stěžovala, že asi 806 měřic pole pro časté přívaly vůbec neúrodnými považovati se mohou.

Celá obec odváděla do panských důchodů: za užívání lesních luk a dřeva 215 zl. a 78 slepic, z vinného šenku 93 zl 20 kr., ze 34 domů, které čepovali víno, 21 zl 9 kr., z 1 vola o sv. Jiří 10 zl. 6 kr., z 1 vola a za držení pomocného 16 zl. 20 kr. Desátek vinný, a z pustých polí platili jako jinde, také za fůry, mlatci a ženci dostávali jako jinde. Přediva muselo se napřísti 60-70 liber, z každého domu byl jedenkráte do roka vyslán 1 honec.

Tratě se jmenovaly: Pod Juříkovcem, Beňovské, Záhumenice, Klúče, v Bozatíně, Závodské lásky, Dolní Vápenky, pod Dúbravú, nad Řádkem, Zelnice, pod Hloží, Záhorka, pod Obecniskem, Teplice, Járky.

R. 1820 za pudmistra Martina Psíka napočítáno ve Velké 275 domů se 339 světnicemi. Pozemků udáno 4030 1/5 jitra s daní 2180 zl.

R. 1890 žili zde: 2 celočtvrtníci, 66 poločtvrtníků, 3 záhonkáři, 167 chalupníků. Pozemků všech udáno 2595 ha.

Nynější názvy tratí jsou: Dolní hory, Ležhory, Padělky, Čtvrtě, Podsedky, Buchtárky, Meze, Obecniska, Mezné, Losky, Kúty, Hloží, Úlehle, Bozatin, Dlúhé pole, Hrachoviska, Podhájí, Zaválší.

Obec má rolí na Velicku 41 j. 1492 na Javornicku 1.j 1562, luk na Velicku 7 j. 563, na Javornicku 4 j. 1163, zahrad 3 j. 300, pastvin 607 j. 640 a neplodné půdy 130 j. 1011. 160 usedlým občanům patří 365 j. 661 lesa. Toto obdarování trvá něco přes 100 let. Dne 24. října 1815 vrchnost strážnická postoupila městečku Velké tyto tratě: Za Novým hájem, Machovou, nad Rychličkú a Mor. vršek ve výměře 376 j. 431 ležící vesměs na hranicích slovenských. Za obec s vrchností vyjednávali: Tomáš Tomčala, pudmistr, Jos. Horníček rychtář, Jura Vrablec a Jan Tomčala, svědci, Jan (Tomčala) Tomešek a Martin Vaněk, sousedi. Z toho panství vyjmulo lesní louky: Babíradku, Horákovu, Rychlíčku a Světlíčku, které od dávna již v privátní držbě byly. Vrchnost vymínila si honitbu v těch lesích na věčné časy. Obec zavázala se, že lesy vždy bude udržovati, neboť vrchnost obyvatelům více již dříví dávati nebude. Daň z lesů ponese vrchnost až do nového upravení daně, obec také do té doby odváděti bude lesní oves 33 měšťanů patří louky ležící na Javornicku zvané Krčmy ve výměře 28 jiter 75.

Dle katastrálního udání z r. 1900 patřilo do území velického: 1380 ha pole, 219 ha luk, 45 ha zahrad, 178 ha pastvin a 182 ha lesa. Pozemkové daně platilo se 3636 K a domovní třídní 967 K. Louky ty dostali občané od Marie Teresie prý za to aby kupcům a kramářům dovolili o výročních trzích pod svými střechami prodávati. Starých památek není, neboť městečko trpělo po dlouhou řadu let, zejména r. 1605, 1622 a 1663 nájezdy nepřátelskými z Uher, kterými vždy docela bylo zpustošeno a vypáleno. R. 1663 vpadli do Městečka Tataři, vypálili je i panský dvůr a 3 mlýny, odvlekli odtud značnou kořist: 120 kusů hovězího dobytka, 1600 ovec a 832 měčic obilí. R. 1703 vtrhnul 13. prosince do Velké Bercsenyi Miklos a ji vydrancoval, r. 1704 dne 9. listopadu vpadli Kuruci do Velké a mnoho peněz vydrancovali, faráře zajali a sbili. 

Požárem r. 1850 zničen byl skrovný zdejší archiv: zachovaly se do dneška toliko 2 listiny: jedna z r. 1730 jest pověřený opis původní listiny Frydrycha z Žerotína z r. 1615, kterou povoluje měšťanům velickým svobodný nálev vína, začež museli do panského důchodu odváděti peníze za 12 beček(sudů) jakožto poplatek, cizího vína nalévati bylo zapovězeno. Kdo by se byl odvážil takové prodávati, bylo mu pobráno a z výtěžku polovici obdržela obec, polovici důchod. Druhá listina originál z r. 1797 ze dne 17. února, kterou císař František potvrzuje jarmarky a trhy týdenní městečku Velké. Povoleny 4 výroční trhy: 1. v úterý po Hrom. 2. ve středu po Velikonoci, 3. v úterý po sv. Maří Magdaleně, 4. v úterý po Šimonu a Judě. Týdenní trh měl se konati v pondělí. Byl ale přeložen na čtvrtek, avšak pro slabou návštěvu zanikl. Lid živí se polním hospodářstvím a chovem dobytka. Pěstují se všechny druhy obilnin, brambory, také cukrovku, začali mnozí z hospodářů, ale výsledky nebyly uspokojující. Ode dávna zvykem je zaseti kousek konopím. Také chov ovcí poslední dobou se vzmáhá. Aby chov dobytka se zlepšil, utvořeno „Pastevní družstvo“, které pronajalo od obce pastviska „Molvy“, kde racionelním způsobem se pase. Z ovocných stromů nejlépe prospívá švestka a její druhy, ač i jabloním a hrušním se dobře daří.

Někteří z Veličanů chodí za výdělkem do Rakous(Bernardstal, po slovácku Pernitál) a na Slovensko „do repy“ a „na žňa“. Mzdu zaměstnavatelé jim vyplácejí v obilí neb v penězích. V Americe žije také mnoho Veličanů. 

Nyní, co je počet vystěhovalců do Spojených Států omezen, stěhují se Veličané do Kanady. Tak před lety v r.....odejel tam Jaroslav Kotásek a na jaře r. 1928 Jan Palas, Emil Krchák a Kučera. Něco lidí je zaměstnáno na pile p. Josefa Šuránka (roden z Blatničky), na pile panství strážnického, která dříve patřila firmě Bratři Thonetové a podle smlouvy stála se pak po určité době majetkem panství a na panské cihelnic. V roce 1928 je ve Velké: 6 obuvníků a Baťova filiálka, 3 krejčí měští: Jan Pitel, Vincenc Švanda, Jan Malečík 6 krejčích selských: Pavel Světlík, Martin Janoška (Gronůsek), Jan Slovák („Žilkár“), Martin Kuchyňka, Martin Mlýnek (přiženěný sem z Kuželova) a Jiří Holčík, klobučník a kožišník, 11 obchodníků, 2 pekaři, 3 řezníci, 3 hostince, 2 cukráři, 2 sodovkárny, 2 holiči, 1 zámečník, 1 sedlář, 3 stolaři, 1 hodinář a 1 soustružník, 1 drogista, 1 fotograf, 1 výroba cementu a cementového zboží, 2 autodopravy, 1 strojník, 1 švadlena. Obvodní lékař MUDr. Jiří Pavlinec, obvodní zvěrolékař Vladimír Pavlík oba Veličané.

Za starších dob kvetlo zde i soukenictví, později byly tu jen 4 cechy: mlynářský, krejčovský, kovářsko-kolářský a kožešnický. Svícny cechovní jsou v kostele. Listin cechovních mimo cechovní artikule z r. 1736 se nezachovalo. 

K výše uvedeným řemeslníkům patří ještě 3 kováři a 2 koláři a 1 klempíř. 

Některé kovářské věci jako řetězy, skoby(kramle) aj. dělají zdejší cikáni ovšem bez vyučního listu(po velicku: „nemá karty“).

Tkalci (kadlci) Štefánek, Majtán, Sýkora a Kučera tkají konopné plátno, barevná bavlněná opléčka(horní část rubáče) a dle objednávky zhotoví i ručníky (utěráky). Barva těch velických vzorků černá neb červená, neb obě barvy spojené. Vyšívané náprsenky, límečky a manšety hodně šly na odbyt dříve do měst Brna, Prahy ba i do ciziny a zabývaly se výrobou a prodejem tetička Katerina Hudečková (r. 1927), tetička Bětka Čambalová a Šilhánková. Nyní se barvené náprsenky méně nosí, víc se ujímají velické košile vyšívané černým neb barevné. Poslední dobou rozšířily se valašské košile, vyšívané stehem křížkovým s červenými opratkami. 

V desátém roce trvání republiky vypravili se američtí krajané a američtí legionáři do republiky. S nimi přijeli na návštěvu po mnohaletém pobytu v Americe velický rodák Robert Švanda, syn krejčího s Rádku Vincence Švandy s paní a dcerou a sl. Žofie Baňařová. Zmíněný p. Robert Švadna po tříměsíčním pobytu ve svém milovaném městečku a republice odjíždí, ač nerád, s výpravou amerických krajanů zpět 17. srpna s velického nádraží s nadějí, že za 2 roky vrátí se a trvale zde ve staré vlasti se usadí.

Z rostlinstva vyskytuje se zde a nad Javorníkem rostlina druhu vstavačů (orchidea) t. zv. tořič pavoukovitý, na jehož květu nachází se zvláštní kresba. Roste na loukách v Ležhorách, v Zahrádkách (pod Hájem) a byl nalezen také poblíž mostku u silnice (vlastně cesty), která vede nahorů za dvorem okolo Háje.

Ve velických lesích roste lanýž černý. Sbírání měl pronajato rolník Jan Tomešek, který měl ku hledání zvlášť k tomu vycvičené psy. Chodíval s ním také Pavel Rumíšek („od obecního“).

Houby ty posílal před válkou ponejvíce do Vídně, kde se platilo až 16K za 1 kg., což odpovídá dnes ceně 160 200K. Nyní, co oba dva zemřeli, nevěnuje se tomu sbírání nikdo. Chodívali do vápenských i do radějovských hor. Jak výše uvedeno, okolí velické je jedinečné ve střední Evropě, kde roste rostlina tořič pavoukovitý.

Silnice vedou z Velké na Lipov do Strážnice, na Louku do Blatnice, na Javorník na Lhotky, Vápenky a Suchova, na Slovensko na Myjavu a Vrbovce, do Vrbky, Kuželova a Malé Vrbky.

Na podporu živností je zde záložna. Ve Velké je pošta, telegrafní stanice, státní telefon, soukromý telefon velkostatku strážnického, četnická stanice, fin. důchodková kontrola. Až do r.1848 byla zde zvláštní finanční stráž t. zv. „auseři“ a „grenci“, kteří měli zabránit „pašování“ z tehdejších Uher, zejména dobytka.

 

Přes 200 roků vyskytují se zde jména: Pešek, Zdeněk, Psík, Rumíšek, Vachun, Slovák, Zilka, Sup, Křička, Pivka, Baňar, Kolacija, Vodný, Tomešek, Zeman aj.